Dovolím si nesouhlasit, Špáďo, být vydán napospas sám sobě může být někdy horší nežli být vydán na "totéž" někomu jinému - v případě Boha navíc lze ještě vždycky doufat v odpuštění.
Zajímavé zamyšlení nad ne zrovna "jasným" slovem. Vlastně mě nikdy nenapadlo to "rozpitvávat", nějak jsem měla zafixováno, že to znamená být vydán do rukou ( či spíše do spárů - to mi znělo asi ono "spa" uvnitř slova).

Domnivam se, ze treti strofa a posledni vers vycnivaji vysoko nad text jako celek. Receno Jardovymi slovy "cely to zachranujou".

I kdyz o zachranarstvi obecne v tomto virtualnim prostoru nemam poneti.

Dokud jsme si vydáni napospas sami sobě, je to ještě ou-kej,
až to nebudeme míti pevně v rukách, a budeme vydáni Jemu... Ou-vej.

Čistě mimo: Tuhle jsem přemýšlel, co je to ten pospas, používaná a známá je jenom ta spřežka.

a) Situace, stav poté, co se z něčeho položíš, něco vzdáš, přestaneš hrát (post-pass)
b) Poslední chod jídla, zákusek
c) Stav nebezpečí, v němž jsi bez pomoci druhých

Odpověď najdeš na http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/texty/pocty-prislovi-vyznam-definice/co-to-znamena-nechat-na-pospas-co-je-to-pospas

Jardoj:
Nedomnívám se, verše předcházející poslednímu by potřebovaly zachránce...
Ty jsi sice samozvaný stvořitel LW (to slovo zní neskromně, ale patří Ti za to stvoření dík), ovšem jednou z jeho mála zachránkyň je Tessa.
(To jen tak obecně k tomu zachraňování tady... ;-) )

Podzim je proto, aby přinášel vzpomínky
a zeď, aby se na ni psala přání...
;-)

z mého pohledu je to příjemná podzimovka

a myslíš celkově nebo jen z tvého pohledu?...abych věděla ,jestli si oddychnout nebo si vynadat