VÝTVARNÁ DÍLA
|
SYNERGIE
SYNERGIE (2008–12) mirkah Špáďa Šedé odpoledne Je po půl čtvrté odpoledne a já si šedou nalévám. Opíjím slova, až se pletu, a místo šedé hořím pro paletu. Sama. Sám a sama. Sám! Je po půl šedé odpoledne. Nemyslete, kdo se plete, popleta že popletená…\r To když láska kolem kvete, opilá je, (pr)opletená… Úzkost Do rámu zavřená, za petlicí zámků skryta bývá Úzkost — — Černobílý Host. Divná, nevítaná Intimita. Pošetilost, rozprostřená, bez rámu se bojí světa jako Úzkost, jako Nedost, nedivně být Nezakletá. Obdařená. Obdařená? V úzkosti zaženu vůz kostí za ženu. Uzavřená — zmařená. Rozprostřená — zdařená. Obdařená — nezteřená, od kořene svlažená. Ó, blažená stařena! Bouř Bouře, bouřka, řkouc, že bouří, Hrom a Hromnice hlas mhouří. Vítr, vichr, řka že létá, Stromům v Stromořadí chybí léta? Liják, proudem prolne k lodím, Deštěm, pro déšť, Vodou brodím. Mraky, grátis… …grátis Mraky Zahalená? A Ty taky? Bouří buřič, žena-bouřka, …\r Ať mě slyší Boží ouška: Nechci bo(u)řky, co jen boří…\r Raděj tvořky, co vytvoří pěkný maják bez lijáku a pak liják na majáku… :-) Granit Ne, už tě nechci! Leč Chci Noc Zranit, aby nehty velebily granit. Pak vyvřít, avšak neutéci (gravitaci) Rébus na lávě pro muže Ó, jsi-li opravdu taková, jednomu těžko se v Tobě vyznat…\r Snad jen ten granit pomůže…\r Zůstane za nehty. Pro Růže. Někdy…? Někdy si myslím, že znám cestu jinam: Nemám tě, a přece víc líbám…\r Nejsme si, a přece víc nazí… …\r Někdy si myslím, že…\r Smrt Lásce schází! Láska ta slepá, nebezpečná — byť smrt v ní nebývá — dokud je žhnoucí, je i živá, sladká i nevděčná, ale věčná…\r Smrt skončí, však láska — přebývá. Rubáši O úctě bývají slova, o peří, které se snáší na dosah, na přání snová. Stydlivě, bílou ku rubáši… Ač o kabátu věty zaslechnem’ jenom holé, tři o košili — hned z pěti — rozvité najdem’… Dole. O čase v krajině Mám schované příběhy v krabičce, svázané do něhy, v teple bez rukavic, krápníkům vstříc a v rohovém stolku s večeří, kde čas se nikdy neměří. Mám schované obrazy v sušeném okvětí, bez vázy. Půjdeme za Máchou, Kampou plachou, kde tisíc dvojic se objímá. Muž čas je… a žena krajina. Miluju krajiny! Obrázky od Tebe! A nechci do jiný! Pastelko do nebe.
Léta Páně 2012, dne 15.6. věnováno autorem
Špáďa
Kategorie: Poezie vázaná
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
