|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Není jedinej?
Neplakala.
Jen se opírala dlaněmi o desku kuchyňského stolu, a v hlavě měla šílený zmatek.
Bála se, že omdlí, že se jí podlomí nohy a spadne na tu tvrdou podlahu a už nikdy, nikdy nebude mít sílu se zvednout.
V uších ji hučelo a před očima se dělaly mžitky.
Kde je? Kde teď je můj muž?!
Zhluboka dýchala a pomalu se jí vracela schopnost zaostřit. Podívala se na okenní rám.
V keramickém květináči tam stál brambořík. Rudý jako krev, které by se v ní před chvílí nikdo nedořezal.
Sedla si ztěžka na židli.
Prohlížela si motýly, které na květináč před pár lety namaloval její syn.
Přinesla tehdy domů hit. Barvy na sklo a David jí k narozeninám daroval brambořík ve vlastnoručně vyzdobeném květináči.
Mělo ji to napadnout.
Copak je slepá?
Najednou chápala, viděla, spojovala si vzpomínky do jasného obrazu.
Jenže co teď? Jak dál? Co řekne manželovi? Co holkám?
Rozplakala se. Potichu, bolestně, opatrně v sobě dusila vzlyky a místo kapesníku si oči utírala utěrkou na nádobí, kterou držela v ruce.
První se ve dveřích objevila Jana.
Přijela z práce.
„Proboha, mami, co se stalo?" zastavila se ve dveřích kuchyně.
„David..." řekla a Jana si sedla vedle ní.
Objala ji kolem ramen.
„Tak už ti to řekl?"
„Jak dlouho to víš?!" podívala se na dceru s výčitkou v ubrečených očích.
„Asi tři měsíce."
„Cože?!" téměř vykřikla. „Tři měsíce? A co Lenka? Ta to ví taky?"
Jana sklopila hlavu a přikývla.
„...a táta?"
„To nevím, táta asi neví nic. Vždyť je věčně v práci a od té doby, co David studuje farmacii, se s ním pořádně nemá o čem bavit."
Jana se zvedla a odešla do pokoje pro kapesník. Vzala matce mokrou utěrku z ruky a hodila ji rovnou do pračky v koupelně.
Vrátila se do kuchyně. Neuhýbala pohledem před vyčítajícíma očima své mámy. Usmála se a řekla: „Mami, je živej, zdravej...a není jedinej."
Matčin pohled ji najednou vděčně pohladil.
„Nebreč.." řekla Jana. „S Lenkou si nedělej starosti a s tátou ti nějak pomůžeme. Pojď, upečeme mu k večeři žemlovku, bude mít hned lepší náladu..." mrkla na mámu a ta se konečně usmála.
Jana přiběhla s mísou jablek. Seděly u stolu a loupaly je, když do kuchyně vstoupil David s Jirkou.
„Nepotřebujete pomocníky?" zeptal se opatrně.
„Ne, "odpověděla mu matka. Podívala se na Jirku a řekla: „Doufám, že jíš žemlovku."
Léta Páně 2012, dne 10.10. věnováno autorem
Marcela
|
|
|
|
|
|
|
|
Hodnotím jen literární zpracování. Ano, perfektní. Obsah jde mimo mně.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
avi
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ono je to, Pavle, asi indi vindi. Jako rodič (kterým nejsem, tak bych měla čušet) bych se na homosexualitu svého potomka nedívala možná s předsudky, ale spíš s obavami z toho, že se vydal tou složitější cestou. Kdyby šlo o chlapce, bylo by mi líto, že jen stěží budu mít vnoučata...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Téma živě podané, a viditelně vypsanou rukou. Nicméně si myslím, že homosexualita potomka mohla šokovat možná tak před dvaceti lety .
Kdyby moje dospělá dcera přišla z blond obarvená na černo, byl bych nespíš konsternovanej víc.
Ale nemění to nic na tom, že tahle povídka je moc dobře napsaná. :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
napsala jsi to pohledem zvenci a presto clovek (jina matka) citi ty pocity bezmoci a snahy pochopit... a vi, o co jde, aniz by to bylo vysloveno... vyborna povidka
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Díka za komentáře. Je to povídka, kterou jsem napsala, když mi má kamarádka řekla svůj příběh. Co nocí se nabrečela do polštáře... málo toho je v té povídce tak, jak se to doopravdy odehrálo, šlo mi spíš o to "přijetí"...kdy máma( i s bolavým srdcem) přijímá dítě takové jaké je... Ten její syn skutečně studoval farmacii a mně to do toho příběhu pasuje právě proto, co uvádí Cinda a navíc i pro dokreslení povahy Davida.
Dík za názory, Za zastavení a zamyšlení...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Sendy, mně jako čtenářce tam zas tahle zmínka dokresluje ten důvod odstupu a jakéhosi odcizení mezi synem a otcem, takže jí tam docela beru.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Wow! Anébrž jsem sama především prozaik, doufala jsem, že vložíš i svý prózy, protože umíš. Téma - dnes už skoro klasika. Taky mám jednu na podobný téma. (Snad se konečně dokopu něco předatlovat do počítače.)
Pokud bych měla nějakou výhradu, tak jen malilinkatou k tomu sdělení, že David studuje farmacii. jednak to matka i dcera ví, takže by se to asi takhle neřekly (leda snad, že by David studoval třetí školu v řadě). A navíc ta informace nemá v příběhu žádné opodstatnění.
Ale jinak paráda.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jo, povídka se vším všudy, dobrej popis emocí a situace, napětí a vypointované až do konce a lehce otevřenej závěr... jako čtenář doufám, že i taťka situaci přijal a "problém" se zcvrknul jen na to, jestli Jirka jí žemlovku :-)
hrdina povídky nebyl jedinej, mám známé, kde syn do svých padesáti odvahu přiznat rodičům stav věci nenašel, nejdřív měl obavy, že by to jako puritáni nepřekousli, te´d už má spíš strach, že by je tím i zabil. je asi hrozný, když je na to člověk v určitym věku sám a nemůže se opřít o nejbližší.
|
|
|
|
