|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Každá svatozář má své stigma
Každá svatozář má své stigma
Kainovo znamení tisknou s copyrightem
jenom už nedrží jako dřív
Jsou jezera tam uvnitř
naplněná vyprahlostí
sebe sama
Někde na dně žijí tvorové
jejichž stín se občas mihne na hladině
rozmazané negativy
nekorespondují se zcela zřetelným otiskem
v neuronech
Trhliny na zdech
zpevnily půdu pod nohama
jenom „nic“ přečká vše
a je věčné
Zrcadlo roztříštěné na miliony střepů
má stále stejnou tvář
jenom poskládat
Nelze zahodit střep,
aniž by zrcadlo nezůstalo celé
botanici dosud tápou s lupou v ruce
a přitom jablečná jádra říkají jasně
ráj s peklem jedno jsou
tak jako rub a líc
jako život
Hrdinství a zásluhy stejně jako zločiny
uvadají v představě,
že jediné, na čem záleží,
jaká je role?
Může herec odmítnout svůj part?
Asi nejdůležitější otázka k volbě a svobodě
nikdo však nezná svého Shakespeara,
ač jeho jméno vyslovují
za nocí padajících amfiteátrů
A blikající tmy
Je kdokoli kýmkoli?
Je kdokoli každým?
Hrdost na vlastní já se chvěje
po listí
na začátku prosince
Někde v jeskyni se krmí devět hlav,
jež se po setnutí dvojnásobí
A nejhlubší jeskyně
nesou stavitelé chrámů
Pršela vyprahlost
a někde v meziprostoru
modlitba
trhala úzkost
k rozednění
Léta Páně 2012, dne 19.7. věnováno autorem
Marek
|
|
|
|
|
|
|
|
Díky, dolphine, osvobodil :-))
Krasnamili: díky :-))
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
gratulujem Marek...
vynikajúce dielko...
tak trochu sa mi zdá, že si voľným veršom oslobodil myšlienky a nádherne sa rozleteli po básni...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zdravím, konečně báseň, která je pro mě povětšinou pochopitelná a zároveň si ráda přečtu ........úplně mě dostalo 9hlav co se v jeskyni množí.fakt dobré.......z básnického hlediska nemám na to posuzovat(ostatně četls má dílka).ale obsh je "eňo..ňuňo"~;;;
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Cindo, Sendy - díky oběma. Vím, že je toho tu hodně, a jsem rád, pokud aspoň něco z toho Vás oslovilo.
Poruším tu také svůj postoj, kdy nerad objasňuju své verše - a to v diskusi k Zrcadlu.
Zrcadlo je tady symbolem (vypůjčil jsem si ho od Andersena a Ledové královny). Rozbité zrcadlo zde zastupuje lidi - je jich mnoho, dohromady však tvoří jednoho člověka, nebo Boha, nebo jak to chceme nazývat. To je ta "jedna tvář" rozbitá na miliony (prostě hodně) střepů, které třebaže jsou na hony vzdálené, vždy poskládají jednu tvář - a proto žádný z nich nemůže odpadnout, ztratit se, či být zatracen...
Ale právě Vaše úvahy mi říkají, že bych básně vysvětlovat neměl, líbí se mi, po jakých různých drahách se ubíráte...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
A zas mám o čem přemýšlet. To mám na tobě ráda, že tvoje básně po mně nikdy nesklouznou, a to bez ohledu na to, jestli jsem je při prvním čtení pochopila nebo nepochopila. V obou případech se vracím pro druhý (třetí, čtvrtý) pohled. Zrcadlo roztříštěné na miliony střepů
má stále stejnou tvář
jenom poskládat Sice souhlasím s Luckou, že slepovaný cokoliv nikdy není stejný, ale tohle chápu tak, že můžeš zrcadlo stokrát rozbít, protože se ti nelíbí, co v něm vidíš, ale nezměníš to. Za křivou hubu nemůže zrcadlo. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
k prasknutí nabitá obrazy a myšlenkami - až mi to tentokrát bylo moc. po skvělým začátku jsem v prostředku trochu ztrácela dech a bývala bych volala po krácení a zestručnění. na konci jsem ho pak zase našla a nadchla se. já vím, že chtít po tobě míň slov prostě nejde, protože by ti tím, co bys neventiloval pak praskla hlava :-)))
Sem jsi zase hodil tunu materiálu na přemejšlení, prozatím budu jen nesouhlasit s tím, že zrcadlo složený ze střepů má pořád stejnou tvář - nemůže mít, jsem toho názoru, že stejně jako odraz tváře ve slepenym zrcadle je pokřivený, stejně i vše, co se znovu poslepí, nemůže mít původní kvalitu nebo tvar... a nad dalšími podněty si budu ještě dumat.
|
|
|
|
