|
vím
Je jaro
ropuchy hrajou na loutnu
serenádu o přežití
čas je dům
opuchlý kladením vajec
a hřbitovním kvítím
dětské ruce vysoko nad hladinou
nedosáhnou
šeří se
ukradls mi ze stodoly odsunovou truhlu s adresou
slovo věřím
sokol vyklopený z formy nebe
plachtí nad rodnými lány
náhle tak svobodný
uloví otrávenou myš
nevíš jak dlouho umíral
jak dlouho já
ve výklenku za almarou
otevírala černé dřevo
ráno měla skrýš
roztrhaný obličej
Léta Páně 2026, dne 18.4. věnováno autorem
Anna Marie
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
