|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
změna je život
koušu palisandr ze tvých vlasů
na konci prstů deciznosti
jezdíš s nimi po kůži a vykřikuješ
že jinej odstín nikdy nechceš
po chvíli převrátíš celej večer
tak lehce
jak sklenku vína na ubrus
z lenivostí pod temnou oblohou se stal
něčím
nejspíš horskou dráhou napříč vesmírem
vůně připomínala konvalinku
barvu měl temnou jako safír
a mnou pochodovali mravenci
vojenská síla bránící mé ego
před nepřítelem který si kreslí linky
a barví vlasy načerveno
Léta Páně 2011, dne 13.7. věnováno autorem
rumová
|
|
|
|
|
|
|
|
@Marek napsal:
Možná bych to "načerveno" úplně vynechal, ale to je asi tím, že mi tam chybí fantazie, proto mě to asi ruší...Jinak jsem jel po verších jak po horské dráze, obrazy se mi nezastíraly, myslím, že mají optimální světlo i polohu, stačí se dívat... děkuju, Marku:) @rezka napsal:
nepřítel si barví vlasy na červeno-cítím tam krev-silnej nepřítel..báseň bych chtěla slyšet číst nahlas podle mě je plná, začíná vyznáním, pak zmatek, tápání, strach i vědomí vlastní síly.. červený vlasy jsou silná zbraň. proti mně. a jsou jich stovky, tisíce - jsou vždycky v přesile. děkuju:) @Cinda napsal:
tak palisandr a pochodující mravenci mě dostali vážně mám ráda tvoje vyjadřování v básních, nechce se mi přemýšlen nad tím, co by snad bylo technicky nedokonalý nebo možný nějak posunout, na to nejsem vůbec ten pravej člověk. Pro mne jako čtenáře je tvá poezie zatraceně inspirativní a dává mi to, co od básní chci, jiný úhly pohledu na obyčejný věci i situace, neotřelý výrazy a obrazy, prostor pro vlastní zamyšlení děkuju. hrozně mě těší, že to takhle máš a vidíš! i proto.. mě baví psát. :) |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
@Indigo napsal:
Ba ne. Umírá se vždycky na život. Dobře. Ale stereotyp stejně někdy ubíjí. Děkuju za zastavení :) @jardaJJ napsal:
takže pár technickejchje to takový zbytečně vysvětlující a dalo by se dost pokrátit, zkusím takovou proškrtanou verzi jo? (není to žádnej návod, si autor, jen prostě jak sem to viděl a čet) díky, Jardo. No, teď jak na to koukám zpětně, předělala bych to nějak uplně, já jen..občas sem dávám věci, který tu zrovna napíšu, jen tak mě napadnou a pak to, pozdějc, když to čtu, neni ono. Díky:) @bludicka Marta napsal:
pekne..nuž, ja by som nemenila v texte nič/priznám..záverečné dvojveršie..ešte stále hľadám, v akom zmysle je to nepriateľ/ nazývám nepřítelem všechno a všechny, ubližující mi. děkuju za zastavení:) |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
@terezahol napsal:
má zajímavej odstín, ta báseň.Vykřikuje z ní spoutanost, snaha vykřiknout a být cizí a stejně do toho zase prosakuje lehkost, která je asi tak přirozeně někde uvnitř, možná tam chce být.celé je to provázané, nevím, zda do kruhu, ale prostě to souvisí působí to komplikovaně, asi volbou delších vět, záměrně nepoetických, spíše vědou zavánějících slov.ale nutí se vracet a znovu v ní hledat, zanechává přchuť, asi rozpaků, možná otázek, ale zanechává, což je hlavní děkuju.jsem ráda, že zanechává, to je podstatné, ano. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
tak palisandr a pochodující mravenci mě dostali
vážně mám ráda tvoje vyjadřování v básních, nechce se mi přemýšlen nad tím, co by snad bylo technicky nedokonalý nebo možný nějak posunout, na to nejsem vůbec ten pravej člověk. Pro mne jako čtenáře je tvá poezie zatraceně inspirativní a dává mi to, co od básní chci, jiný úhly pohledu na obyčejný věci i situace, neotřelý výrazy a obrazy, prostor pro vlastní zamyšlení
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
nepřítel si barví vlasy na červeno-cítím tam krev-silnej nepřítel..
báseň bych chtěla slyšet číst nahlas
podle mě je plná, začíná vyznáním, pak zmatek, tápání, strach i vědomí vlastní síly..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Možná bych to "načerveno" úplně vynechal, ale to je asi tím, že mi tam chybí fantazie, proto mě to asi ruší...
Jinak jsem jel po verších jak po horské dráze, obrazy se mi nezastíraly, myslím, že mají optimální světlo i polohu, stačí se dívat...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pekne..nuž, ja by som nemenila v texte nič
/priznám..záverečné dvojveršie..ešte stále hľadám, v akom zmysle je to nepriateľ/
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ba ne. Umírá se vždycky na život.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
má zajímavej odstín, ta báseň.
Vykřikuje z ní spoutanost, snaha vykřiknout a být cizí a stejně do toho zase prosakuje lehkost, která je asi tak přirozeně někde uvnitř, možná tam chce být.
celé je to provázané, nevím, zda do kruhu, ale prostě to souvisí
působí to komplikovaně, asi volbou delších vět, záměrně nepoetických, spíše vědou zavánějících slov.
ale nutí se vracet a znovu v ní hledat, zanechává přchuť, asi rozpaků, možná otázek, ale zanechává, což je hlavní
|
|
|
|
