|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
té černé vody dej mi napít
tak lehce dnes kloužou šaty
ze zkrvavených ramen
na úzkém loži znovu se
nepoznáme
říkal - nenávist je břit tak ostrý že rozlomí světlo a mezi stínem a stínem je svět ze kterého se živí nevracejí
na suché broskvi tu tvrdnou loňské plody
ty ji nepodetneš
a já ji neuhlídám
pro lásku boží!
jako by byla sytá vody odstrčila chléb a odešla od stolu jen tak daleko aby viděla že místo v čele zůstane prázdné až do konce
stržené mosty
před koncem každé z našich cest
domov kam nesmíš
bolest již nelze neunést
černobílý sen
- dědici neznámé země-
snad bylo ještě jaro
jabloně v květu a každá další se kácela o něco hůř
ale křehké lístky ostřice už pod prsty zkrvavěly
a z rovin sem klopýtala smrt
slabá až o strach
Léta Páně 2012, dne 25.4. věnováno autorem
irem
|
|
|
|
|
|
|
|
smrt slabá až o strach, no pane jo
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
S nádychom mystiky. Zaujalo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ano, do morku kostí. Není, co dodat. Vše už bylo řečeno. Líbí se mi, jak odskakuješ od jedné úrovně k druhé. Na první pohled nelogicky a "mimo", ale ve finále to všechno pasuje dohromady.
Jen nechápu, proč "poezie nevážně".
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
trýznivá až do morku kostí
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tvoje básně čtu vždycky s dechem trochu zatajeným (aby nerušil obrazy, které se rozvíjejí mi před očima), ale tohle stržené mosty
před koncem každé z našich cest
domov kam nesmíš
bolest již nelze neunést
tohle šlo přímo na solar... |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Svírá až drtí... ale na nakonec je z toho hodně silná katarze.
Zasáhlo a hodně, díky !
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
mne úplne stačí prvá polovica dielka... ukončená veršom " pro lásku boží ! "
aby som mohol povedať...
" ďakujem za poéziu irem "
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
trochu mnoho smutku
na suchou broskvoň
klopýtavou smrt
i na nostalgika
trochu mnoho krásného smutku
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ráda jsem zas po čase četla ireminy myšlenky a řekla bych, že to čekání na tvou další vloženou se vyplatilo :-)
na textu se mi líbí proložení slok - jako by vždy myšlenka ulétla k nějaké vzpomínce, k něčemu, co ji ještě rozvine a dá do dalších souvislostí. myslím, že tím ten text získal silnou autentičnost, protože takhle lidi přemýšlí (pokud přemýšlí...), ne rovně od bodu a k b, ale s odbočkami.
trochu jsem se zadrhla u té dvojí negace (nelze neunést), ale opsat ten pocit jinak bych si určitě sama netroufla.
ještě se určitě vrátím číst znovu.
|
|
|
|
