LitWeb

Registrace

Kontakt

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

Návrat naděje

Zavoněla...
A duhovou barvu otiskla
do nitra poztrácených myšlenek
Přes zábradlí dešťového jíní

Vodopádem rozvernosti
zatahala za rukáv
a s pusou dokořán
v jazykové hře nervozity

Červenou fixou

Nakreslila ornament,
že ještě neodešla
a stále s hrdostí v hlase
se hlásí o své místo

To střípky z naděje ozářily
tvář a posypaly ubrus,
kde posmutněly city
Od zrnek soli pod kůží

Léta Páně 2011, dne 14.6. věnováno autorem labuť

Kategorie: Poezie volná


	15.6.2011 \| 13:10 newivo

			Taky mi připadá, že ta "červená fixa" od sebe rozděluje dvě úrovně. První část dokonce balancuje na hraně obrazové přeplácanosti (zábradlí dešťového jíní/vodopád rozvernosti/jazyková hra nervozity) což o to, obrazy pěkné, ale moc na sebe nakupené. Druhá část se m.j. právě proto musí jevit plošší, bez skutečného nápadu.

	15.6.2011 \| 12:05 marta

			prvá polovica výrazne presahuje tú druhú..podľa mňa..veľmi pekné obrazy

	14.6.2011 \| 23:10 Indigo

			Myslim, že jsi se oproti Tvé klasické, posunula zpracováním do jiného úhlu. Už jen siluetově křehkým obsahům určitě jedině dobře.Tvý čtenáři si to zaslouží.:)

	14.6.2011 \| 15:07 Marek

			Mně k tý naději nějak nejde ta červená... Ale jinak mi text k nadpisu sedí, ta naděje klíčí mezi řádky, jen ji nezašlapat...