|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Stěny zůstaly bílé
Odemykám kouty pokoje
s nimiž jsem se smířila,
jsou hluché a šedivé
a výmluvností uráží.
Spatřila jsem tam plno světel,
figuríny v nabubřelých parukách,
ale když jsem pozhasínala,
zbyla indiferentní chuť
a černo po hrníčcích s kávou,
drzý prach dní, jež minuly,
jen stěny zůstaly bílé.
Léta Páně 2012, dne 18.10. věnováno autorem
Lugilla
|
|
|
|
|
|
|
|
...zavádí mě do nemocničního pokoje, tam, kde jsou ti, kteří odtud už neodejdou.
Záměr je samozřejmě jiný...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Marto, díky, rozpor tam opravdu je, možná jsem první verš ve druhé strofě měla formulovat trošku jinak...
Livebete, Doto, Dolphine, děkuji Vám, jsem ráda, že Vás mé verše oslovily...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pre mňa osobne veľmi dobré dielko...
tiež tam vnímam zmierenie s realitou...
aj keď tam bol akýsi pokus, alebo snaha rozsvietiť skutočnosť...
no nakoniec sa to bohužiaľ nepodarilo...
ale nikto nevie... možno už zajtra... nádej predsa neumiera...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Svíravé verše. Někdy je těžké uniknout i před tím, s čím jsme se smířili.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
mně tam ten zdánlivý rozpor sedí. Někdy je třeba zhasnout téměř do blackoutu, abysme zahlídli realitu ve správným osvětlení:)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
neviem..akoby si si v texte protirečila
no možno nie som dobre či vhodne naladená
/šedivé alebo plné svetiel..uff, skúsim neskôr hádam/
|
|
|
|
