...jak blízko, na dosah a přece nedostižné
pro nepřekročitelný okraj...
*

poslední sloka mi asi řekla nejvíc. mívám tyhle stavy asi nejen po snových inspiracích, ale i v autě nebo venku. když projíždím nebo jdu parádní podzimní Šumavou, v hlavě mi naskakují jednotlivé slovní obrazy, ale souvislý text z nich prostě na papír neporodím. mám to pak tak, že kapsy, tašky a kastlíky v autě plním papírky s nápady, metaforami, slovními spojeními... a pak je jednou za čas stejně vyházím :-)

Zašmodrchané to teda je. Alespoň pro mě. :)

stopy inspirace sbírám,
rozptýlené, slité v obrazy
zašmodrchané provazce dojmů
seřadím na papír.


tohle jsem dneska naplnila :)