Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
čo počuješ sú moje kroky
prelievajúce sa na hladine
tŕpnutie hrdiel pred škovránčením

zima zima teplo

už nepomáha dážď
úškľabok piesne vytrhnutý z fantázie
si ľahostajné ja šepká s hodinami
zamknuté zdnuka

vedľa seba a neboli sebou
ani v prímerí
odkedy pije suché víno
nechutí jej
hľadieť mužom do očí

spravme to kričala otvorme ďalšiu
mať tak tvoj život
som jej závidela nech nám stŕpnu sánky do boľava
a škvrnám na obruse zahorknuto poriadny balvan
som si na krk zavesila
sklamanie sa natlačilo do trhlín
nadivoko podkuté iróniou
seba zničujúco

nedávno som sa naučila napiť
priamo z tvojej dlane
prekonať vzdialenosť medzi mnou a mnou
neodťahuj ruku


Léta Páně 2011, dne 1.7. věnováno autorem marta
  
6.7.2011 | 9:39    marta

ďakujem, Cinda
.."emoce, zkušenosti, tápání i rozhodnutí a životní postoje"..

ani som si neuvedomila, čo všetko v tom texte je :)
4.7.2011 | 13:37    Cinda

Tohle je asi přesně ta poloha tzv "ženský poezie", kterou ráda čtu. A čtu takové věci ráda proto, že jsou v nich emoce, zkušenosti, tápání i rozhodnutí a životní postoje - a to všechno provedený tak lehce a přirozeně a bez vykalkulovanosti, že si čtenář řekne: "Sakra, vždyť tohle všechno já vím, tak proč jsem to dodnes neuměla takhle formulovat." :-)
4.7.2011 | 9:36    marta

potešil tvoj komentár, Indigo

možno to skúsim..nikdy nevieš, či to príde
4.7.2011 | 9:35    marta

ďakujem, JC
zrejme máš pravdu..no možno by sme to nejako odrecitovali..pomohli si napríklad hudobným podmazom..alebo tak
3.7.2011 | 7:45    rezka

2.7.2011 | 9:10    Indigo

Jo, tak tohle můžu. Na můj vkus jsou sice některý momenty příliš natažený, ani ne tak na skřipec jako slovně.
Ale jestli má někdo v budoucnosti být schopen propojit křehkost se syrovostí, aby vyznělo, budeš to Ty.
1.7.2011 | 20:43    JC senior

Tex ano!
Daleko působivější je při četbě, v recitačním čtení by zanikla důmyslná grafika a obávám se, že by se i posluchači ztráceli v souvislostech.
Ale my slyšíme očima i ty vlnovky a pomlčky...
1.7.2011 | 19:16    marta

rozumiem, JJ
tentokrát som to chcela aj tak trochu vizuálne..či čo

/ozaj, tú hru "zima, zima, teplo, teplo..." poznáš?/

ďakujem za odozvu
1.7.2011 | 15:08    marta

potešil ma
tvoj komentár

JJ poznamenal "bludička odvážnejší"
netušil..

vcelku si pochopila
prekvapivú konfrontáciu životov
môjho a jej /alebo môjho a môjho?/
preto tá roztrieštená forma v strede textu

som rada, že tie pomlky a ticho
ti nevadili
boli tam potrebné
pre mňa

ďakujem za odozvu
1.7.2011 | 14:10    terezahol

takový útžek, spousta obrazů, které přitom jsou jen střípkem, ale i tak se mísí, dělí na střepy a když se jimi člověk probere, tak jdou dohromady. Možná až na pár zatoulaných kousků.

Verše, které staví na jednoduchých slovech, nepříliš zametaforovaných obrazech, ale přesto působí složitě a o každé jasné věci nutí přemýšlet dvakrát a pak teprve hledat její místo.

Tento styl čtení mi tak nějak připomíná Indigo.

Myslím,že obsah jsem pochopila.
Takové to podrážení noh sama sobě, aby se podtrhlo, že vše je fakt blbě. Dojití k pochopení a nadhledu tehdy, když je to už na nic. Marnost, na kterou s nostalgií vzpomínáme.

Forma? Přemýšlela jsem, zda mi vadí interpunkce, kurzívy, přímé řeči, pomlky a ticho, a došla k tomu, že nevadí.