až.. neviem čo povedať
ďakujem
potrebujem čitateľov ako si ty, bocco
vycítia keď mi chýba doplňujúce slovo
a nájdu ho..niekde
na dne hniezda

a tu som si hovoril, že sa posunula, možno nie témou, možno len slová vychýlené zo stôp, už len : "pod nebom visia drobné smietky
a celkom na kraji sa odlupovanie stáva vetrom" ma osviežili, možno aj preto, že mnohé tvoje texty mám precítené až do písmen

Určitě to půjde.:)

Indigo, nemaj obavu, vôbec nepomýšľam na flinty v žite, len..niektoré z textov, v ktorých som sa akoby "zacyklila", tie si nechám tam..v blúdeniach
a pokúsim sa kúštik poposadnúť..oh, veď to musí ísť :-)
a ďakujem aj za pekné slová..ahoj

Marto,Bludičko, máš spoustu obdivovatelů, psát poezii - to je Ti vlastní.Ne, nenechávej v sobě, nenechávej v šuplíku. Jen o tom co jsem řekla, můžeš přemýšlet. Když se Ti bude chtít.Každá Tvá jednotlivá báseň stojí za přečtení, bezesporu a bez obav prohlašuji, že jsi básnířka!Ale zkus si své texty vyskládat vedle sebe a přečíst jako komplexní knihu.
Nepřestávej, jen navrhuju, abys zkusila i jiné sedadlo, když se díváš na obraz před sebou.A vím, že to není jednoduché, když obraz na který hledíš jsi Ty sama.Jde o to, jen to zkusit.
Na flinty v žitě se vykašli, protože...protože psát umíš.

ďakujem, Indigo
..vieš, ja si aj uvedomujem, že akoby som sa nevedela pohnúť z miesta..vykročiť zo seba..možno by som tie svoje texty mala nechať len niekde u mňa, vo svojich súkromných blúdeniach..asi to aj urobím..skôr ako "stejný vjem v nespočetně nuancích následně rozmělní vjem i sílu původního"..skôr ako ho rozdrví načisto

ďakujem

Někdy se skoro až obviňuju, že když Tě čtu, mám povětšinou pocit, že jsem schopna vnímat Tvé sdělení stále stejně. Jeden, dva až tři texty v různorodých obměnách, ovšem se schopností milovat slovo.
Jenže po chvilkové výluce na webu...nic se nezměnilo.Skutečně nejsem zaujatá, je tomu tak.
Takže pro mě to chce nejspíš oprášit příběh, protože je to jako když čteš stále z první strany pro kterou musíš začít číst, pro to nadšení z předloženého, ale právě pro ten úžas musíš skončit...stejný vjem v nespočetně nuancích následně rozmělní vjem i sílu původního.

veď aj mňa..to dostalo

zapotrošená..stratená
ale stratená ako niečo bezvýznamné..čo si ani nevšimneme že sme stratili..tak nejako, Vorona

pekne si to, JC..s obdivom čítam
i keď si to odklonil trošku inam

moje strácanie sa v prebúdzaní
je hlavne o tom vyrovnávaní chodníkov
aby minút ktoré som Mu nevedela dať bolo stále menej
zvinutá
medzi smietkami čakám
na vietor

ďakujem, Olu
jako kdybychom si vyprávěly o pocitech
..je to jeden z dôvodov, prečo píšeme

jsou šmouhy ten nátěr krycí,
dům virtuální bez oken
lásky žár i v sopce spící
má výbuch, zdá se, odložen

jak teplo stoupá do podkroví
kol zaoblených tře se hran
až nedostupné taví kovy
mříží uzavřených bran
***

tvoji poezii mám ráda, je pro mně srozumitelná, jako kdybychom si vyprávěly o pocitech, stulit se do sebe, občas po tom taky toužím