|
Didlaukio 57
Od oken táhne tak jako v setměních, co zůstaly kdesi viset s mihotavým světlem lampy přicházejí a vyprazdňují se jak drolí stěny do vychladlého čaje „Prašom skalbyklo rakta“ ještě než seběhne schody pro nohavice od zabláceného sněhu rozcuchaná přitékají a neumí odejít a v prázdných sklenkách se leskne ticho co bloudí a pak ukrajuje chodbové strnule do naha když trousí po kapkách kocovinu
Léta Páně 2011, dne 19.3. věnováno autorem
terezahol
Kategorie: Poezie
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||






















