|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
a už víc nemaje
dýňová koule která se ráda vrací ke svému jádru
již nemám sílu jak ona oslňovat kdejakou duši
máslové slunce když ze dne podzimního sní měsíc krajíc
a jsou z ní oba ničím se nelišíce (a už víc nemaje
loudám se krajem stejně je neoddělím) od střídky chleba
Léta Páně 2012, dne 4.1. věnováno autorem
dali
|
|
|
|
|
|

|
|
Tebe už jsem si oblíbil. Tady si vypíchnu sní měsíc krajíc a k tomu ještě to chlebomáslové slunce a dýně. A tak.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Ve slovenštině jsi lepší. Slova jako "nelišíce", "nemaje" jsou poněkud už mimo. Ale to je tak všechno co bych... . Jako celek líbí a dost.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
pohoda na mne z toho textu dýchla, naprosto hmatatelná jako když člověk na vandru vyleze na vysokánskej kopec, nahoře se otočí, shlídne na tu krásu, co nechal pod sebou aniž by ji doteď viděl, sedne si a jen si to, co právě objevil, vychutnává...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Tak tohle je vytesáno z jediného kvádru. Ani slovo navíc.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Ďakujem všetkým
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
To se málokdy vidí, že celek textu není možné rozmělnit na drobty. Vnímám to jako chvíli, kdy člověku dojde, že veškeré otázky a pinožení se za odpověďmi je zbytečné. Ale slunce nejen oslňuje, může i hřát, dávat sílu k růstu...potom zase bude ta síla dlabat dýni k jádru.
Jsme malí, no.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
každá strofa sa ku mne prihovára samostatne... a veru že má čo povedať...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Cítím v tom určité smíření a vyrovnanost, i když poutník stále hledá...
|
|
|
|