Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
a už víc nemaje
dýňová koule
která se ráda vrací
ke svému jádru

již nemám sílu
jak ona oslňovat
kdejakou duši

máslové slunce
když ze dne podzimního
sní měsíc krajíc

a jsou z ní oba
ničím se nelišíce
(a už víc nemaje

loudám se krajem
stejně je neoddělím)
od střídky chleba
Léta Páně 2012, dne 4.1. věnováno autorem dali
  
15.2.2012 | 18:03    Jan Hornicek

Tebe už jsem si oblíbil. Tady si vypíchnu
sní měsíc krajíc
a k tomu ještě to chlebomáslové slunce a dýně. A tak.
6.1.2012 | 0:51    Burlev

Ve slovenštině jsi lepší. Slova jako "nelišíce", "nemaje" jsou poněkud už mimo. Ale to je tak všechno co bych... . Jako celek líbí a dost.
5.1.2012 | 17:23    Cinda

pohoda na mne z toho textu dýchla, naprosto hmatatelná
jako když člověk na vandru vyleze na vysokánskej kopec, nahoře se otočí, shlídne na tu krásu, co nechal pod sebou aniž by ji doteď viděl, sedne si a jen si to, co právě objevil, vychutnává...
4.1.2012 | 22:01    newivo

Tak tohle je vytesáno z jediného kvádru. Ani slovo navíc.
4.1.2012 | 19:36    dali

Ďakujem všetkým
4.1.2012 | 12:47    Indigo

To se málokdy vidí, že celek textu není možné rozmělnit na drobty.
Vnímám to jako chvíli, kdy člověku dojde, že veškeré otázky a pinožení se za odpověďmi je zbytečné.
Ale slunce nejen oslňuje, může i hřát, dávat sílu k růstu...potom zase bude ta síla dlabat dýni k jádru.

Jsme malí, no.
4.1.2012 | 8:37    dolphin

každá strofa sa ku mne prihovára samostatne... a veru že má čo povedať...
4.1.2012 | 7:17    Marek

Cítím v tom určité smíření a vyrovnanost, i když poutník stále hledá...