|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
není to ještě živé
co táhnu od kořenů
rozkvetlé lípy
k vrcholům stromu písně
když svět je jako
(bych ani nikdy nesnil)
vesmír se nerozkládá
nad mrtvou kládou
a zní to přidušeně
kterou mi zbylo
přece k vám odvalit
není to ještě živé?
tak jako bolest
že jsem se nepřetrhl
tak jako motiv
uprostřed mého spánku
Léta Páně 2012, dne 18.2. věnováno autorem
dali
|
|
|
|
|
|
|
|
ďakujem za postrehy
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
od "a zní to přidušené" jsem se nějak chytla, předtím na mne působí trochu zpře-trhaně a odosobněně, ale ne tak, aby ve mně navodila pocit odosobněnosti.
Ale pak už tam to "trhání" a návaznost, návraty a neschopnost se odpoutat vidím a myslím, že navrstvení slov právě tak, jak jsou, tomu dává ten pocit.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
a mne to trochu evokuje " nájdeš ma pod každým kameňom..." neviem prečo, ale ja ako čitateľ potrebujem presne také verše... teším sa im, keď môžem hľadať, dokresľovať... možno je to tým, že aj ako pozorovateľ som podobný... mám najradšej filmy ako napríklad " čistá duša ", " vanilkové nebo ", " šiesty zmysel ", " sedem životov " atď...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
priznám, dali, že dnes ma do úvah zahnal názov..do úvah, čo bude, ak existujúca bolesť ešte aj ožije
samozrejme, bez zvyšku textu, by úvahy nenabrali tento smer..ďakujem
/ja viem..opäť kdesi mimo som..ale mne to neprekáža a dúfam, teba nehnevá/
|
|
|
|
