..v setmělých kavárnách při chrapláku jakési písně se dějí věci..

Rezko díky. Nemyslím si, že by to byl nějak dobrej text, ale když by ta kavárna byla dost setmělá :-)

šanson zpívanej v setmělé kavárně , dobrej text

Už začátek mě spíš odradil než povzbudil, takové to skoro plačtivé vypsání se z porážek, které nás potkaly všechny, a ještě znásobené kyanidem, chlastem apod. Tak se přece s ranami osudu vyrovnávají slaboši. Tipnul bych na hodně rané dílko, ovšem obrat "být o srdce kratší" je neotřelý a slibný.
P. S. Zásadně nekoukám na komenty a kritiky nade mnou dřív, než sám napíšu svůj dojem. Teď jdu teprve nakouknout, co napsali kolegové, někdy je to zajímavý střet pohledů.

Díky, dajakbol, beru. Budu na tom sarkasmu pracovat. Rozumím postrádané lehkosti i to papírové sebevědomí. Tak snad příště :-)

Už jsem si tu nějakou Doremi otevřel. Jsem tu, proto abych se učil, takže díky za doporučení.

Nežs ji pustil do světa,
či kam byla určena,
posvětil ji poeta.

Jako básnický prostocvik ji již přede mnou ohodnotili velice výstižně mnozí zdejší bardové, a tudíž i větší znalci než já. Tam, kam byla vytvořena, účel jistě splnila.

Apropó:
Občas láska bývá sázka
na vránu či konipáska...

„Zemřel jsem citům, teď žiju chlastu.“, „Jsem o srdce kratší a buď jak buď;“ Bacha na také silácké proklamácie ohrdnutého milenca, bývajú nevierohodné. Sarkazmus a irónia áno, ale u Teba sú ešte dosť neohrabané, nemotorné, vyznievajú ako taký trucrevanšizmus, neverím ich úľavnosti pre lyrický subjekt, chýba im ľahkosť, odstup a iné ako papierové sebavedomie. Všímaj si, ako to robia iní autori.

Starý muž líbá starou ženu
ve stínu staré postele
Jen si ten obraz připomenu
mám husí kúži po těle

Tím s vámi končím srdce moje
poražen kvapně prchám z boje

šťasten že mě nic nenutí
být vašim svědkem v stárnutí

(Angiolo Policiano alias Jiří Dědeček: Starý muž [Uomo vecchio])

Alebo:

Šátek co jsi mi dala v den kdy jsi slibovala se mnou žít óó Jane.
Ten dá se na mou věru k čištění revolveru použít prokletá Jane

(Kapitán Kid: Malá Jane)

Sbohem a náhubek, když tedy košem
poprvé v životě... sbohem, je po všem
Moc jsem tě miloval! Právě až příliš
že samou láskou nic... Tak si ji vyliž!

(J. H. Krchovský: XXX [Sbohem a obojek...])

Ten úškrn či vyslovený škľab musí byť proste sprostredkovaný šikovnejšie. I čo do zvládnutia formy, tam máš ešte tiež rezervy.

Mívám často stejný problém, tedy u vázaných básní, ale už se to lepší. Když kouknu na ty,co jsem psávala před takovými pěti, šesti lety, které měly klidně i osm slok, než jsem vypsala všechno, co jsem tam vypsat chtěla a dobrala se jakés takés pointy - a když se kouknu na ty dnešní, tak se holt musím pochválit, jak zeštíhlely. Zjistila jsem, že fůra věcí "naprosto nezbytných" pro pochopení básně se dá vyházet bez toho, že báseň vykrvácela. Hodně mi pomohlo tady na Litwebu čtení takových autorů jako je třeba Doremifa.

Díky. Mám s vázaným veršem trochu problém, že od něj vyžaduji naprosto přesnou upjatou stukturu a proto musím některé myšlenky příliš rozmazávat. Nebo mám jen střípek myšlenky, na který už navazuje další a ten střípek mi musí vystačit na celou čtyřřádkovou sloku. Vázanej verš není to, co bych chtěl primárně psát, jen to beru jako dobrý jazykový cvičení, tak nezávazně a pro osobní relaxaci (jak tomu říká Jiří Žáček). Vím, že kdybych se chtěl věnovat v první řadě vázanému verši, tak tomu musím dávat víc. Ještě jednou díky. K tomu kamenování a kříšení mrtvýho citu viz komentář Evce.

Jestliže vezmu 2. a 4. sloku (v té dám "místo těch květin" - "namísto květin"), dostanu příjemnou (teda jestli je "příjemný" to pravé slovo, nevím, ale jiné mě nenapadá), tedy příjemnou báseň o zklamání. I bez kříšení mrtvých citů a kamenování srdce se dotkne a zanechá stopu.

Já rozhodně nejsem příznivcem Coelha. Četl jsem několik jeho knih, ale připadá mi svou četbou a názory, které podsouvá, docela nebezpečný. Z každýho myšlenkový směru si vezme něco a smatlá to do sladkýho pudinkový balastu.
Tahle myšlenka je z jeho životopisu, co o něm napsal jakýsi novinář (Mág se to jmenuje a je to mimochodem čtivější, než všechno, co napsal Coelho). Ten životopis mě jen přesvědčil v tom, že toho člověka opravdu číst nepotřebuju.
Citadela je úžasná. Četl jsem ji a těším se až dozraji k dalšímu jejímu přečtení. Díky.

nesouhlasím, že by to bylo nevyzrálé nebo dokonce začátečnické. a vpravdě mám kapku podezření, že ten tvůj komentář o "od začátku cílené a zamýšlené parodi" je jen okamžitou obrannou rakcí na komentář. Je to propracovaný a promyšlený. Ano, dotýká se písňovým manýrem (mi připomene víc Gellnera než Suchýho). A pokud jde o Citadelu - přidávám se k doporučení. I když jsi ji už nejspíš taky čet:) Tam najdeš to "neohrané ticho".

Jsem přítelem veršování, obsah pomíjím, ale oceňuji neobehrané rýmy.

Nevím, jestli písničkovej text. Paulo Coelho říkal, že písničkovej text musí splňovat jediný estetický nárok. Člověk ho uslyší stokrát po sobě a neoposlouchá se mu. Takže žádný závažný sdělení. Což tady ani není. Spíš jsem chtěl jen humor a hru. Na takový nezávazný recitál.