|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Hrany
na Boha s nožem
leda chromej kameník
s goticky zalomenym
kusem rozumuaby se neřeklove stínech našlapuje vyšeptaný ticho zpovědnic jak kdyby ho někdo načmáral na černej papír konečkama prstů počítám na ohmatanym dřevě letokruhy abych si byl jistej že sem tu sám vmetl bych ti do tváře střepy knih Bože! ale z papíru umim jen vlaštovky ozvěna mi vrací slova která sem eště neřek a můj obraz v zrcadle už pár dní chybí přišel jsem za Tebou a Ty mlčíš reptám až mám jazyk na cáry a Ty mlčíš já se chtěl jenom zeptatproč za dlouhejch nocí prší hvězdy
proč sochy osleply
a Ty
proč mlčíš
|
|
|
|
|
|
|
|
je spousta lidí, kteří nechtějí znát odpovědi a vědí proč
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
mne to je úplne jedno... či je to póza, či je to úprimnosť... v dielku vnímam dielko a nie autora... a tomuto prihováraniu sa verím... fajn...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ano, Jiří!
A jen se usmívám :-) Doufám, že se na srazu LW potkáme!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ano, Jendo,
otázky, otázky...a každý si musí odpovědět sám, podle svého přesvědčení a víry.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nemlčí. Spíše otázky a rozpor mezi praktickým a duchovním životem. Přijde za tebou člověk, co je na dně. Neví kam dál. Modlí se, reptá, až má jazyk na cáry a zdá se, že nic se nemění k lepšímu. Že Bůh nepohne prstem.
Co takovému člověku říct: Neboj Bůh je milosrdný!?
Otázky, otázky, otázky. Na které neexistují jednoduché odpovědi a člověk musí nechat život, aby mu v průběhu let odpovídal....
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...tornáda ničí města, jadernou elektrárnu tsunami, ledovce odtávají...
On nemlčí
to jen lidé nenaslouchají
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
póza. Chtělo se mi dušovat, že to žádná póza není. Ale to je k ničemu, že :-) díky za přečtení i koment!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tak za tebe jsem Cindo rád. Takovohle jsem ji napsal. I s tou gotickou katedrálou. Aspoň někdo si ji jako takovou přečetl :-) Hromada otázek - střepy knih, na které neodpovídá! Nebo ano. Přece odpovídá. Jen málokdy tak, jak si to představujem :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
na mne text působí hodně naléhavě, jako kdybys vstoupil do gotickýho chrámu a s očima upřenýma na lomený oblouky na stropě hledal odpovědi - a předem věděl, že ti nikdo nepomůže zodpovědět, že jsi na to sám... cítím v tom kus marnosti, kousek víry i rouhačství a nemůžu si pomoct, nevím čím, něčím nedefinovatelným mě to oslovuje.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Bůh mlčí, protože je hluchej, hluchej a hluchej...
Ale vážně: podle mne balancuješ v tomto díle na hraně upřímnosti a pózy.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
v texte naliehavo zaznieva potreba nájsť..hľadanie..no poviem pravdu, celkom som ti neuverila..akoby si sa naštylizoval do akejsi pózy..prepáč, len môj pocit
/a keď hovorím ti, myslím textu/
|
|
|
|
