víš
ty si vlastně první kdo měl odvahu vstoupit na moji posvátnou půdu
vona ta půda původně posvátná nebyla
ale měl sem z těch míst takovej strach že sem začal stavět ploty
tys přišla a zula se
možná ani nešlo o tvoje hezký nohy ani o strach ale o svědomí
a kde za ohradou běhaj vlci
tys přišla zula se a svět se zhroutil
aspoň takovej jak sem ho znal
s hradbama
měla bys vědět
že už sem starej
tak dlouho se učím žít
až netušim kdo sem
já vím že nechceš abych se měnil
ale stejně je to jako jít na pohřeb svejch představ a ani si nevzít sako
potřebuju mít věci zaškatulkovaný a očíslováný
a na lidech cedulky
takže z lásky mám pochop trochu těžkou hlavu...
(ačkoli chlapi maj lásku většinou níž)
vidíš
mělo to být o tobě a zatím je to o abstrakcích
těch co mám místo lidí
místo světa
pač i sám sobě sem příliš složitej
vlastně si krásná
takže by se slušelo mluvit o tvejch očích bocích a možná o ňadrech
o formě
jenže tvoje ty mě konfrontuje s realitou
s lidma bez abstrakcí
a s tim světem postavenym bez představ
já bych se na tebe nejradši jen díval
dotýkal se tě
a nemyslel na nic
jak ve snu
ve snu kde je všechno snadný
ale když zavřu oči tma
|
|
|
|
|
|
|
|
krásne
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
uvoľňujúce, katarzné prúdenie ... výborné ... ))
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pěkný povídání, moc pěkný ****
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jo, text, kterej si troufnu nazvat mym šálkem čaje, takovéhle čtu moc ráda. a asi je to tim, že na mně taky zanechal nějakej vliv Bukowski a Merta a Hrabě, protože pokud člověk četl někdy rád jejich texty, tak na něm zákonitě nějaká ta stopa ulpět musela.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Díky, tohle mě dnes moc potěšilo. Dobře a příjemně se mi četlo a požitek zůstal:)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ráda tyhle "povídánky" čtu - to není pejorativní označení - ta formu povídání si s tím, komu mám potřebu něco říct, mě fakt baví - přijde mi to osobní, uvolněné, upřímné
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nevím, nakolik je autobiografická, u tebe jsem na tyhle soudy opatrná. Ale líbí se mi. Takhle jsem tě ještě nečetla a musím říct, že v téhle poloze se mi podařilo zapomenout, že se snažíš napsat dokonalou báseň (co na tom, že nic takovýho neexistuje). Tady jsem zahlídla duši, a čert vem, čí byla. :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
velice me to zaujalo... rekla bych, ze se jedna o velmi osobni, az intimni zpoved... predpokladam, ze je autobiograficka a tudiz odvazna
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...ve snu je všecko snadný,
ale když otevřu oči - tma
**
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Je to Jan Horníček. Je to čiště moje. Ačkoli Jardův vliv přiznávám, ačkoli zde konkrétně v tom byl i z části Bukowski. Každému co jeho jest i v té poezii. Někdo má radši takovéhle srdcaté, jiný zase ty přísněji formované. Mám těch poloh víc, ale pro tuto chvíli jsem si už vybral :-) 72
Díky a hezký večer
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
určite jedno z dielok, ktoré má dušu...
tvoje doporučenie... moje poďakovanie...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
nevím jestli to je Jan Horníček nebo není, ale vložil to sem Jan Horníček, tedy je to on v jedné ze svým poloh:) A dá se to tedy opravdu číst.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ano, líbila se mi tvoje báseň, zvlášť poslední sloka mě zatahala za oči i za srdce.
Ale - dvakrát jsem se musela přesvědčit,kdo je autor, protože už při prvních řádcích mi naskočil Jarda, jeho polovypravěčský, poloironický( a mezi řádky docela osobní) styl a (ruku do ohně bych za to dala i teď, po opakovaném přečtení). Jestli jsi zkusil psát jeho stylem, povedlo se. Ale kde potom zůstal Jan Horníček, ptám se...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Práve sa ku mne dostavil čitateľský zážitok.
Pútavo si vyjadril svet, ktorý nestavia hradby, iba abstrakcie a osudovú ženu.
|
|
