Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
NEVÍM PROČ
Nevím proč
s postupujícím podzimem
tvá slova chřadnou
Možná smutkem po barvách
které větrný kolotoč
zakryje vlastním stínem
kam omšelé listy spadnou
a houpou se na vlnách
vzpomínek
jak plamínek
co žadoní
o tichou modlitbu
za všechny lásky
a znalce barev života
Možná pro chvilku zasnění
ne pro úlitbu
svázanou provázky
Žádná porota
nezmění
z barevných bodů obrázky
v tobě, ve mně
Jen občas, lehounce
se Pegas dotkne země





Léta Páně 2011, dne 18.11. věnováno autorem Ivoš
  
16.1.2012 | 16:53    Ivoš

Díky Mirečko za milá slova komentáře!
Zdraví a zdraví přeje + fůru invence - Ivoš
14.1.2012 | 18:36    hariet

Krásná báseň... Vyjadřuje nejen melancholii podzimní přírody - ale i melancholii podzimu lidského života ovzláštněnou barvami vzpomínek.
22.11.2011 | 2:15    Špáďa

Poezie, co až duši zahřeje...
21.11.2011 | 21:44    Marek

Má to hudbu, barvy i vůni, oslovilo mě to...
21.11.2011 | 11:00    hanele m

líbí se mi jak se jakoby odmotává s vlněnýho klubíčka - je příjemná
20.11.2011 | 15:58    Tessa

Pro poslední dva řádky ...mohu zahlédnout jiskru v šedivé melancholii podzimu. Tím dotykem vznikne báseň.
19.11.2011 | 17:21    Hypnos

ju, příjemný obrázek
19.11.2011 | 11:38    Doremifa

Jen občas, lehounce
se Pegas dotkne země

...i mě
pěkná, pěkná.
18.11.2011 | 20:35    Sendy

Podzim je nejkrásnější, nejbarevnější období. A když mlha pohltí barvy, vytanou vzpomínky. A možná i kousek nostalgie. Moc hezká báseňka. Vítej na LW.
18.11.2011 | 20:30    Olunkas

dýchl na mě krásný barevný podzimní klid
18.11.2011 | 17:58    j@newe

Tvůj Pegas se dotkl krásně a jemně.
18.11.2011 | 16:20    JC senior

...dotknul se a docela výrazně. Lyrika bez rýmů, které ale rým neschází.
18.11.2011 | 15:13    Sisinka

Tak to je moc pěkný!

Žádná porota
nezmění
z barevných bodů obrázky
v tobě, ve mně
Jen občas, lehounce
se Pegas dotkne země
18.11.2011 | 13:25    Cinda

Předně vítám na LW, Ivoši :-) doufám, že se ti tu bude líbit.
Podzim je krásně inspirující období, je to znát i v téhle tvé básni. Mám ho raděj, než jaro, asi pro ty rozpory, co v sobě skrývá, smutek i milou poetiku, barevnou jásavost i postupné utichání a blednutí, je mi nějak bližší... A to jsem našla i tomhle dílku.