|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Poslední setkání
žilkami na spánku
ti prosvítal den
a tvé dlaně, tak navyklé životu
se v bezradném gestu
náhlé
nečinnosti
tiskly k sobě
jako při modlitbě
jenže
ty ses přece nikdy
nemodlila
ten nepatrný pahrbek
pod chladným plátnem
prostěradla
zvěstoval všem
že už nejsi
Léta Páně 2012, dne 25.2. věnováno autorem
Tessa
|
|
|
|
|
|
|
|
Má-li srdce paměť, pak určitě. A ono má...
Děkuju,Terko...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
je to tak silné, povyprávěné, procítěné a provnímané
obrázky, které nemají místo v hlavě, ale v srdci
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuju, že jste se zastavili...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Už prvé dvojveršie vo mne vyvolalo dve emócie, obdiv nad básnickým obratom, zvedavosť, v akej myšlienke text zakotví.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
až z toho nemůžu mluvit...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
veľmi dobre, citlivo a jemne si zachytila atmosféru večného mlčania...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Možná začíná...ale jinak a jinde. My, co zůstáváme, tam nedosáhnem. Ne živí.Díky za návštěvu,Lili.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
... existuje taká teória, že smrťou sa vlastne všetko iba začína.
to však nemení nič na smútku pozostalých.
pekné.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Díky za vaše slova...
Ano, Marti, může se to jevi jako nadbytečné, asi máš pravdu, ale úspornost nebyla nikdy mou silnou stránkou, ale upravovat to už nebudu. Dík za postřeh...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
výrečné, Tessa..pri prvom čítaní prebehol mráz celým telom
/s odstupom prečítané sa mi javí v treťom verši trošku navyše "tak" a v záverečnom "že"..ale to možno len mne..prepáč/
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
no je to přesný a smutný vyjádřila jsi mnoho
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Sakra, Tesso! Ani slovo navíc, ani náznak patosu, a stejně mi vyhrkly.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
až se mi zadrhlo v krku... jsou ztráty, se kterýma se člověk nikdy nesmíří, jen si na ten novej stav prostě časem tak nějak zvykne
|
|
|
|
