LitWeb

Registrace

Kontakt

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

Řev

Agonie marnosti bytí
Po paži stéká krev
Hlava plná svrabu světa
A pak je tu ten řev

Proniká tou mlhou snů
Až na okraj světa
Rozervaná duše šílí
Po uvadlých květech léta

A tma se kradmo plíží
Do srdcí a do hrobů
A než světlo dne zvítězí
Smrt má prázdna podobu.

Léta Páně 2011, dne 15.12. věnováno autorem KatieFreak

Kategorie: Poezie ostatní


	16.12.2011 \| 15:39 JC senior

			Nesdílím přílišné odsouzení díla, ale jako "retro" klasické poezie tu chybí dokonalá básnická forma, která by dílu slušela.

	15.12.2011 \| 23:59 newivo

			"Rozervaná duše šílí Po uvadlých květech léta" Jo, takňák se básnilo v časech vrcholící dekadence. Jenže to bylo před 100 lety, dnes to sotva můžeme hodnotit jinak než jako exemplárně prvoplánový pokus o šokování čtenáře. Nemyslím ale, že by příliš zabral.

	15.12.2011 \| 22:57 Indigo

			No. Je to jako kdyby si emo-persona navlíkla rubáš po cizím pradědovi. Nevidím ani revoltu, ani projevenou osobnost, jen domnělou historii v peru potencionálního mladého veršotepce, prozatímně bez současného čtenáře. Agonie, krev, hroby a smrt. Já o tom nic nevím.Jestli Ty ano, piš o tom tak, abych Ti mohla uvěřit.

	15.12.2011 \| 21:14 hanele m

			tohle je na mne moc koncentrovaný co do (silných) výrazů

	15.12.2011 \| 21:12 Tessa

			Na mě přespříliš patetické. Ale znám to, taky jsem takhle psávala....