Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Tam
Falešný tóny do ticha
linou se ze starýho klavíru,
zasypanýho v hromadě
už roky starýho papíru.

Tam, na tom divnym místě,
v samotě betonovýho pohoří,
v závěji kelímků a vajglů,
co už tak dlouho nehoří.

Tam, kde černej a štiplavej
kouř zvedá se jen zřídka
a kde krysy mezi odpadky
jsou jediná hlídka.

Tak tam v kupách střepů
na cestě k zpustlým zastávkám
svoje srdce do kanálu
pro Tebe navždy pohřbívám.

Léta Páně 2011, dne 17.12. věnováno autorem KatieFreak
  
20.12.2011 | 21:41    newivo

Není to náhodou lehce zamaskovaný hudební textík? Některá místa a celé pasáže by šly líp zpívat než recitovat, soudím. Ale jinak text trpí Tvou chronickou slabinou - připadáš mi jako krkavčí máma, co svému dítěti nevěnuje moc pozornosti, ano, tu a tam jej zbytečně odbývá.
17.12.2011 | 18:23    Cinda

no, je to spíš taková rozervaně patetická hromádka slov, prošel si tímhle stádiem mnohý z nás.
zdvojené "starýho" v první sloce hned bouchne do očí, spousta slov je tam jen na efekt, dokola rozmazávají ten pocit smutku a marnosti. šlo by si určitě líp pohrát s rýmy, nebýt jen otrokem toho, aby se to rýmovalo.
myslím, že čtenář nad básní, ve které je popsaný i sebeprofláklejší pocit nebo téma může užasnout a cítit se oslovenej, pokud ho zaujme nějaké neotřelé slovní spojení, obraz, cokoliv... bohužel, tady jsem nic takového nenašla. piš, čti, hledej...