|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Ranní sen
Tvá tvář je zahalena pavučinou,
tak staře a smutně vypadá.
A ani když ji pohladí zlaté prsty přicházejícího dne
neobjeví se na tom zrcadle z ledu ani náznak úsměvu,
jen temný mrak přelétá nad hlavou zahalenou do plavých vlasů,
závoje toho lehkého.
A ve tvých očích jiskří slzy.
Slzy, jako kapičky rosy na trávě za ranního rozbřesku
a já nevidím, co v nich skrýváš.
Je to snad krása objetí pod žhnoucím sluncem
nebo jen nicota a prázdnota chladného hrobu?
A zvadlé květy planých růží
obepínají tvé tělo místo šatů překrásně zdobených.
A tvá tvář je skryta v pavučině
jako bys už nechtěla, aby se na ni slunce ještě někdy dívalo...
Léta Páně 2012, dne 16.1. věnováno autorem
KatieFreak
|
|
|
|
|
|
|
|
Mě se tahle mluva líbí, ale jasně že ji normálně nepoužívám, nikdo by mi nerozuměl, ale líbí se mi to. Ranní sen je proud mejch myšlenek, co jsem si prostě nahrála, když jsem koukala na fotky, co jsem byla fotit východ slunce....
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Mně to připadá, že se nutíš do projevu, který Ti není vlastní, pak to (aspoň mně a aspoň místy) připadá hrozně strojené a neživotné...psát tímto ozdobným a patetickým stylem, na míle vzdáleným vyjadřování mladších generací.
A zvadlé květy planých růží/obepínají tvé tělo místo šatů překrásně zdobených
...sotva kdy bys tuto větu vyslovila, nebýt to zrovna v poetické dílně - nebo snad ano? Nejdůležitější ovšem je, že se o něco pokoušíš, i když to zatím příliš nevychází.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
... zvadlé květy planých růží...
jsou jako lidé, rozkvetou, zvadnou a rozkvetou zase jiné
obepne je pavučina a kapka rosy svým chladem
jsou posledním závojem hasnoucího slunce
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
hm, už už sa zdá, že sa ti podarí zachytiť obraz znepokojenia ranným snom a potom sa to vytratí v množstve slov
..rozhodne máš čo povedať
skús ešte hľadať..slovká, ktoré by to ozvláštnili a zároveň aby boli každodenné
..tak akosi
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
nuž, patetické trochu, aj trochu odporujúce si obrazy, alebo si len neviem predstaviť tvár starú ako pokrytú pavučinami a pritom ako zrkadlo z ľadu
ale vnímam to v prvom rade ako katarziu
to sú aj moje ranné cvičenia
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Teda, mně to přiupomíná nějakej text od Nicka Cavea, to ty zvadlé květy planých růží, to je už stokrát použitý,asi je tam na mě moc obrazů, ale myslím, že jako text k písni by to bylo dobrý..mně to připadá jako báseň o někom s fakt pořádnou depkou, anebo za bé, s pořádnou závislostí..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
tak to nechám napospas ostatním čtenářům, po pvním přečtení nevím co s tím
|
|
|
|
