|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Divné předjaří
vybledlé bezčasí
už za krk vleče zimu
o křídla sýkořic
láme se bílá
klopýtám jaru vstříc
přes monolity rýmů
den mlčky lehá si
do tmy, co zbyla
uhlíkům řeřavým
dám do zástavy dlaně
pro popel na čele
pro signum Dei
ve slunci nesmělém
na závětrné straně
ztracená dejà vu
pod ledem tlejí
Léta Páně 2012, dne 3.3. věnováno autorem
Tessa
|
|
|
|
|
|
|
|
Předjaří je období jen zdánlivě nepoetické, Cindo, pod vším tím blátem se skrývá očekávání...
Nášup bude, Hypno, slibuju...až se vrátí Múza z teplých krajin;-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
tohle můžu i s nášupem, ale to Ty víš
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ano, "vybledlé bezčasí" mě už dostalo jinde, tuším, vloni(?), když jsem ho četla prvně a přečetla jsem si ho zde znovu s chutí.
líbí se mi, že i na tak nepoetické období jsi dokázala napsat tak poetické dílko
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tvé formálně dokonalé souvětí přesně vystihlo obsah. Díky za návštěvu...:)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Formálně dokonalé dílko rezonuje v šedivých předjarních kulisách ozvěnou širších souvislostí, kdy si bez sentimentality uvědomíme, že k ročnímu období plnému skrytých očekávání neodmyslitelně patří Popeleční středa s jejím pochmurným poselstvím.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Mám to velice podobné se slovenskými básněmi. Ačkoliv se naše jazyky zas tolik neliší, to "vnitřní porozumění" přece jen chvíli trvá. Díky, že jsi se zastavila, Fláv..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Originálne náhľady:/ do tmy, co zbyla/, /za krk vleče zimu/.
Tess, u Teba sa najprv zastavujem pri jednotlivých veršoch, až potom ako pri komplexnom. Pri Tvojich básňach musím dlhšie preciťovať, aby sa mi vynorila tá správna idea.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jo..jasné jak facka :) /rozumej: tak to má byť..predsa/
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
druhá sloha je výrazne lepšia..pre mňa ano, chápu. Tak to bylo i myšleno-1.sloka otvírá, 2.završuje:) |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
uhlíkům řeřavým dám do zástavy dlaně
:)
to sa mi tak páči, že som si to viackrát nahlas..veru nahlas
druhá sloha je výrazne lepšia..pre mňa, no
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Mě předjaří rozhodí vždycky. Jaro mě pak zase sesbírá, léto dává do kupy a podzim nabije energií, abych překlepala zimu a nové předjaří mě zas mohlo rozhodit...je to takové curriculum perpetuum
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nevím proč, ale trošku mě ta tvoje báseň rozhodila. Asi že se vědomě vyhýbám vnitřímu pocitu vybledlého bezčasí. A tady na mě bez varování skočilo. Povedená báseň, která dokáže vyvolat/změnit náladu. :)
|
|
|
|
