|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Bála se mluvit a on byl vegetarián
Sedm týdnů utíkala proti větru
přestože by sotva poznal
že zakopává o její stopy
s rukama vraženýma v kapse
(jen ať ji únava rozcuchá)
to aby přehlédla kaluže
ve kterých nenajde ať se ještě vrátí
a pak se už jen otáčet do prázdna
protože dál nedohlédne
vůně otupěly
a stále nezná odpověď
tak jako to ráno kdy měla tváře v jednom ohni
místo aby se tehdy oholil
rozbil vajíčko
přímo na podlahu
u snídaně stejně není o čem mluvit
to že se smál ale z kůže nesmyje
kdyby ji dohnal nahodila by výraz nikoho tu nevidím
přesně jak jej znala od probuzení
taky by se přestala cítit provinile za jeho chyby
kdyby ji dohnal
nebo by spíš zapomněla kolikrát za běhu ztratila dech
a místo toho sesbírala rozteklé skořápky
připojila omluvu
za to že ráno moc spěchal
a při tom mu vyhládlo
Léta Páně 2011, dne 3.4. věnováno autorem
terezahol
|
|
|
|
|
|
|
|
já jsem si čtení zpackala tím že jsem název přečetla Bála se mluvit a on byl veterán.. a ne a ne se k něčemu dočíst, pořád mi chybělo něco podstatného
už jsem na svůj omyl přišla ale asi se budu muset vráti jindy.. bez veterána :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Mám z básně dojem, žes ji psala v jakési vzpomínce na tíseň či na něco, co bylo hezké a je nenávratně pryč, a přitom se snažila být nad věcí…
Neznaje okolnosti tvé inspirace, netroufám si zde a teď říci o tvé pocitovce cokoliv více,… snad po nějakém odležení a dalším čtení…
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
všednění je hezké slovo. Je to tak, prožívání a oslovení závisí na našich zkušenostech a náladě, mně se u spousty věcí stává, že mi přijdou technicky čisté, obrazotvorné, ale nevidím pod sklo, protože zrovna nejsem v rozpoložení tam vidět nebo tomu, co vidím, nerozumím. Díky za dojmy
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Mně to přijde jako citlivé poetické všednění, naplno prožívané, kdy si zřetelně uvědomujeme prchavost přítomnosti, kdy bychom si tolik přáli prodloužit její retenci až na úroveň budoucnosti, zvláště když je tak zoufale krásná. A kdy retrospektiva má najdenou to největší slovo. Mám tvá díla ráda, se vším chmurem, banalitami a zdánlivou nevysvětlitelností lidského počínání. A pakliže tomu nerozumím tak, jak tomu rozumíš ty, znamená to i tak, že dokážeš čtenáři zvířit fantazii tak, že odchází spokojen a s pocitem, že tomu, co četl, porozuměl, že to čtenářsky prožil.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Mám to s tebou podobné jako s Indigo. V některých tvých básních prostě tápu, v mlze? ve tmě? obrazy, které přede mě vršíš,nedokážu vyhmátnout a zachyttit, ale i tak... někde za očima sedí pocit, z téhle mám pocit zmarněného...času? vztahu? možná obojí
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
"u snídaně stejně není o čem mluvit"
jako bych ten pocit nechtěla zažít, asi rozumím
|
|
|
|
