|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
DOM PRED CINTORÍNOM
stojí na dvore nehybný
splýva so šerom a za ním
starý domček
o ktorý sa nikto nestará
zubaté slnko nehladí
brieždením nikdy
no hustý vinič
kedysi hrialo
a krásna námaha je ako
retiazka na okraji pohára
prácu vtedy cítiť
v chuti moku
keď sa konečne pohne
najkrajšiu starenku
necháva doma
za naveky zelenou bránou
s vetou na perách
nie mŕtvych sa boj
ale živých
mu zamáva
stojí nehybný splýva s brieždením
a za ním starý cintorín
čo s domčekom
keď všetci sú už tam
Léta Páně 2012, dne 10.3. věnováno autorem
Šandapal
|
|
|
|
|
|
|
|
Uplne si to vystihla.
Zostávajú spomienky. Aj môj dom pred cintorínom už nie je môj :/ ale na tom nezáleží.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tak, vždy sa má zaspomínať na ozajstné hodnoty-
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
čo s domčekom
keď všetci sú už tam To znám. Když se před lety prodával babiččin dům, kde jsem jako dítě trávila každé prázdniny, a já ho naposled procházela, zjistila jsem, že mi ty prázdné a opuštěné místnosti vůbec nic neříkají. Protože jsou to pouzé lidé, kdo vdechuje život věcem a kdo v našem vlastním životě zůstává ve vzpomínce. Ta tvoje se mi líbila, i když mi chvíli trvalo,než jsem pochopila, že 2. a 3.sloka tu není navíc. Že bez nich by to nebylo kompletní. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Brrrr. Sáhla na mě smrt. A opuštěnost. Líbí se mi, když se text hezky zacyklí. Jako tady. Jen bych vypustila pátou strofu. Pro mě je tam navíc, a nadto zní příliš "naučně".
|
|
|
|
