Tak... zase po čase se trochu rozepíšu. Samotný text mě nezaujal, vše v něm je předpokládatelné a čitelné dopředu. Ničím nepřekvapil, to vše jsem už četl jinde...

Ale... mám pocit, že máš velký cit pro atmosféru a pro poezii jako takovou. Mám takové tušení, že se v tobě skrývá opravdu básnířka.

Pokus se uvolnit a jít ke kostím slov a pocitů. Najdi odvadu. Nebásni, jen piš! Pak to bude poezie.

Jsem opravdu zvědav na další ( nějakou úplně novou)

Spojené ruce hodin mě nadchly (i bez toho "půlnočního" dovysvětlení),ale dál jsem nenašla nic, co by z té noční procházky udělalo zajímavý zážitek. Opakují se nejen "kočičí hlavy", ale taky "déšť" a "opuštěné kroky". Asi tuším, cos chtěla vyjádřit, ale prostředky, které jsi zvolila, žel neudělaly z popisu báseň.

určite by sa zišlo škrtať, hoci atmosféru to má..no opakuje sa ti napríklad obraz "kočičí hlavy", alebo aj "opuštení" zbytočne podľa mňa zdupľované..no hlavne mi chýba niečo hm..kúštik originality, ktorá by ma nadvihla na kresle

Děkuji za zveřejnění i komentář... máš pravdu, je to vlastně o ničem, jen dojem z jedné půlnoční procházky naším náměstíčkem :-)

Tohle je takový ten text, kterých jsou nejen literární weby, ale i šuplíky autorů plný, projdeš kolem něj a za chvíli ani nevíš, že jsi ho četl.
každopádně bych osobně krátila, vykřesat z toho nějaký to jádro pudla, nenechat to jen jako popis zmoklý osamělý noci, pokud mi rozumíš, co tim myslim...
první sloka jo, tam jsem čekala, kam mě to dovede dál, bez druhý bych se úplně obešla, tam se jakýkoliv očekávání i napětí pro mne ztrácelo, no a takhle bych asi být autorem postupovala pomalu dál a text ještě zkusila zatraktivnit.
nejvíc mě zaujala spojení

Na věži kostela
hodiny ruce spojí
a dnešek zítřek vítá...

a pak

tak krásně umí
objímat noc,
když bolí spánek
a bolí snění.