je dva roky stará. Akorát jsem z ní pro potřeby Litwebu odstranila prstoklad :?? , ačkoliv tato byla asi první, kde jsem jej použila.


Vím, že se mi to těžko vysvětlí, protože ani nevím, jak to vysvětlit, ale mě tam ta skýva pasuje a rozhodně jsem nestrávila minuty a desítky minut "googlením" originálních spojení, jen abych vytřela zrak. Ta báseń vznikla asi za deset minut. Měli jsme tehdy do předmětu Kreativita v jazyce napsat báseň na téma Tramvaj č.13, maximálně na třináct řádků, mne nic nenapadalo, protože psát na povel mne fakt nebaví, pak jsem se pohádala s bratrem a fakt mě to mrzelo a asi hodinu poté jsem seděla v tram a bez hlubšího přemýšlení nasala toto.

až na Ryšánku? To jsem ji mohla mít skoro k baráku! Před dvěma lety jezdila podle Dopravního podniku Hl.m. Prahy jednou asi hodinu denně. Pak jsem ji také zahlédla prázdnou ve Strašnicích. Asi jela na vrakoviště.

Snad je to také rekviem za tramvaj číslo třináct, která kdysi jezdila z Hloubětína na krčskou Ryšánku, ale teď už patrně nejezdí vůbec. (Ostatně přibližně totéž jsem pod reprízované dílo napsal tak před dvěma roky ještě na epice).

...když jsem viděla název, hned jsem pomyslela na Fauna, ale pak jsem zjistila, že "pachatelem" je někdo jiný. :)
Líbí se mi jízda, jako obecně vzatý posun v čase a taky karty zakomponovaná do děje, představující tak trochu zlomyslný prvrk náhody (domek spadl, křík maškarád...), ale na skývě jsem se zadrhla taky. Na rozdíl od Fauna, jsem dost nelibě nesla to slovní spojení, kvůli rozporu ve struktůře obou hmot. Na jedné straně vlhká hebkost a vatovitost mlhy, na straně druhé režná drsnost a struhadlovitost skývy, mi k sobě nepasovaly.

Tramvaje jsou mý božstvo a už proto musím napsat komentář :-)

Tvůj způsob skládání veršů mi je hodně blízký. Myslím, že v tomhle máme podobné cítění. Líbí se mi Tvoje technika.

Malinko mě ruší některé výrazy: nejvíc asi "skýva mlhy". Prostě slovo "skýva" už dnes považuju za umělé. V běžné hovorové řeči se už nepoužívá a proto jeho použití v básni považuji za nepřirozené.

Ono je to těžké, při psaní se každý z nás snaží najít zajímavé obraty. Jakmile se ale v této snaze člověk uchýlí k "vykopání" slůvka, které už běžně na ulici není slyšet, tak to malinko zasmrdí malým umělým archaismem. Já sám se snažím používat ta nejběžnější slova, která znějí po hospodách a spíše se pokouším je skládat do ne uplně běžných spojení. Někdy se to podaří, někdy ne :-)

Ale to je jen můj pohled na věc. Řada jiných řekne, že do soudobé poezie i krásná, skoro zapomenutá slůvka patří.

depresívna nostalgia na mňa z textu dýchla a
zahnala do úvah o jesenných výkričníkoch

/možno by som jedenkrát sklo vynechala..asi to skrehnuté..by mi nechýbalo tu/

...karty se vždycky míchají samy, my si kartu jen vytáhnem a většinou tu, jejíž nesprávnost si uvědomíme až s ozvěnou podzimu

Pro mě je ta travaj symbolem něčeho, co Tě někam unáší, a Ty si říkáš, zda ta 13 znamená štěstí či opak - a vnímáš ulici přes sklo, co taje do zdi baráku naproti a vidíš jak v biáku kus svýho života, jen čekáš na "vystupovat"...