vďaka ti...

človek si uvedomuje skrze tvoje verše o čo prichádza svojím egom...

áno... myslím, že by sa mali zachovať a podávať z generácie na generáciu všetky ľudské odkazy, ktoré prinášajú pokoj, úsmev a krásu nielen ľudského slova...

Hezky zaprášené :-)

Tvé verše věnují i posmutnělé realitě ošuntělého divadla okouzlující nádech. Člověk tam byl (předtím i teď na živé prohlídce).

pro me je to krasny

viem, že hovoríš o divadle, no keď sa tak tmolím poza obrazy

vidím človeka

stárnuceho v osamení

 

(trošku som očila na to "odrbané"..akoby z iného slovníka..môže za to možno drobná jazyková bariérka :))

Nádhera, Jiří

 

 Prkna dávno rozlámaná,
hodíš mincí. Orel? Panna?
Mince se však zakutálí.
Fraškou nahradí se drama,
vzpřímení se budou lámat
v kruhu skrytém do spirály

 

Lucie, děkuji příměr, který má váhu pochvaly.

Dnes už chodím do divadla, bohužel, málo. Ale v divadle jsem prožil deset nejlepších let svého života. Jako osvětlovač na operní scéně. Tady jsem taky začal psát verše, jako české texty k oblíbeným áriím italských oper. (Jen pro vlastní potěšení) 

Maaty,

je dobře, že i v poezii, stejně jako v hudbě, žije více forem, často i velmi odlišných. A každá z nich dokáže zaujmout a vzbudit rezonanci. Záleží jen na vnímavosti čtenáře či posluchače.

Dík za zastavení a názor. 

výborne sa recituje nahlas-taký Villon dnes, už som to niekde písala-kto píše takto-je básnik v pravom zmysle slova-hold, ešte že existuje niečo voľnejšie-kde sa dá improvizovať-

a tady u téhle tvojí naprosto dokonale vynikne tvůj způsob psaní veršů. sedí to k tématu jak... (však vy víte co a kam).

strašně ráda chodím do divadel, mám několik oblíbených scén, které většinou svým repertoárem nezklamou. mám i řadu oblíbených her, které si ráda shlédnu i víckrát. divadlo má prostě svou jedinečnou atmosféru. stejně jako tvé texty.