Že je konec useknutý? Autorčin záměr; stručný a jasný závěr.  

Řekl bych, že jsi příliš skromná, Moniko! Jak píše i Dolphin: právě v té jednoduchosti a čisté opravdovosti je Tvá síla! A když tak znovu koukám na ten konec, už s ním také nemám problém. Ono to jen tak opticky vypadá zkrácené, za to mohou ta poslední tři slůvka a mezery mezi nimi. A taky ten dlouhý tvar v předchozím verši: ukrytí! Volil bych asi jmenný tvar, tedy :ukryti. Pak by se srovnala intonace obou rýmů, jejíž rozdílnost snad trošku ruší....

Ale rád si čtu Tvé verše právě pro jejich srozumitelnost a schopnost být nositelkou pocitů. K čemu by byly verše, byť přesně podle všech pravidel, když by se člověk té ledové krásy nemohl dotknout srdcem, aby mu neumrzlo?

tomuto ja hovorím " čistá tvorba "

odkaz v dielku je nádherne úprimný a čistý...

žiadne umelé asociácie...

príjemné čítanie... 

diky, ze jste se zastavili u me stare neumele rikanky... ted uz nejsem schopna ani takove ... ja nevim, osobne s tim zakoncenim nejak nemam problem, zadne jine me ani nenapada, takze se omlouvam 

Ukrytí je to správné slovo a při všech písmenech, vždyť se nikdo neukrývá...a to je nejlépe.

Všechno je jinak a nic není definitivní...

Krásné, jen ten konec bych asi taky upravil. Je to takové náhle useknuté, jakoby nejen lhostejnost ale i netrpělivost byla Tvojí družkou...

 

hm, keď som dočítala, ostala som len tak hľadieť a málinko

sa usmievala

 

nevnímam ako smutný textík, skôr zmierlivý/k zmiereniu akoby dochádzalo vnútri lyrického subjektu/..také upokojenie hladiny/hladín?/veď:

 

Jsme spolu ve všech krásných verších.

 

a dobre sa to číta, fajne plynie, nezadrháva

když mě se zdají smutné všechny, ve kterých ho ukrýváš...a mrzí mě, že to tak cítíš...že to tak máš :-(

nemám tvoje avi, ale -je to nejakým spôsobom dotykové- je v  to odkaz-priamy-rafinovane jednoducho ľúbivý-páči sa mi- vieš-

nesedí mi konec, osoby - cítím, já i ty - to bych nějak upravila

jinak je taková decentně  posmutnělá..