|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Svlékněte smutek, krásná paní...
Svlékněte smutek, krásná paní,
zkuste se se mnou chvíli smát,
váš nebožtík již není k mání,
já však vám lásku mohu dát!
Svlékněte smutek, krásná paní,
dokud jsme zde, je třeba žít,
odhoďte ostych bez váhání,
v náruči své chtěl bych vás skrýt.
Svlékněte smutek, krásná paní,
ni chvilku neváhejte již,
když nebe k nám svou hlavu sklání,
v pusťte mne v srdce svého skrýš!
Svlékněte smutek, krásná paní,
vy sama jste, já také sám,
tak vstříc mi pojďte bez váhání
a láska připojí se k nám.
Svlékněte smutek, krásná paní,
věřte, já tyhle city znám,
dovolte mi, ať do svítání
vás opět šťastnou udělám...
Léta Páně 2013, dne 10.1. věnováno autorem
Shimmir
|
|
|
|
|
|
|
|
Nu, vypadáš jinak, když neplazíš jazyk...  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
sem se dvakrát kouknul na tu fotku, jestli koresponduje se jménem... 
nu rezka je rezka checht
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zveršovat lze, Rezko, cokoli a kdekoli! Já zveršoval i návod na vibrační kroužky pro pány, zn. Primeros, dokonce i svlastním vylepšením...Nebo i baladu o jednom ptáčku, který mne neznal a tak to přehnal a přechodně se stal invalidou, ale po Clavinu byl opět sexuálním ďáblem! 
Jinak jsi mi připomněla jednu rozhlasovou hru, tuším podle Maupassanta, přesně o takových falešných vdovičkách, co lovily výhodné partie...
Rozpustilost mi nevadí, spíše jsem se dvakrát kouknul na tu fotku, jestli koresponduje se jménem... |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
píšeš poezii hřbitova?
tak se to dělá ?
obléci černou jako vdova
a smutnou tvář naladit
pak lehkým krokem ze hřbitova
snadno chlapa ulovit
omluva, jsem dnes nějaká
rozpustilá
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ale on nebyl mojí inspirací, Hančí!  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Sendy mě předběhla - přesně, Kahovec se mi hned po prvním řádku rozezněl v hlavě  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Já vím, Marti,že to vyznívá jako text z nějaké rozhlasové hry pro pamětníky. Jak jsem odpověděl Sendy, vzniklo to spontánně, prostě jsem si broukal nějakou melodii a k tomu mi sám lezl z hlavy tenhle text, jako by mi ho někdo diktoval. Takové automatické psaní, řekl bych. Někdy jsem prostě naměkko a nepomáhá ani když se to snažím převést na vtip.
Třeba o tom, jak ta dáma v černém, pilně utěšovaná přítelem svého nebožtíka, jej žádá, aby počkal, než svlékne smutek a on na to, že rád, těch pár minut čekání že už ho nezabije!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Díky, Sendy! On to taky vlastně písňový text byl...Zrovna jsem si četl, jak se mladá kráska stala vdovou a přítel zesnulého se jí hned začal dvořit a hluboce jsem se zamyslel nad tím, jak to některým dámám v černém sluší, jsou takové něžně zranitelné.  Člověk je touží utěšovat a ochraňovat... 
No a do toho mi z rádia zapěli Má krásná zlatovlasá paní, slunce se za horizont sklání... 
Dovedeš si představit, co to udělá se starým romantikem! Začal jsem si broukat a ve chvilce vzniklo tohle! |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
zvláštne, shimmir, ako ty striedaš
výnimočné rýmy s..tými jednoduchšími
a myslím, že by textu prospelo, keby si ho skrátil alebo inak zhutnil
no ako pieseň, kde strofy s "váhání" by boli refrén, možno by sa spievali :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Přehodila jsem ti to do písňových textů, tam to asi patří spíš jak do vázané poezie. Připomnělo mi to Kahovcovu Paní v čeném.
|
|
|
|
