Díky za zastavení. Snažil jsem jen napsat co vidím kolem sebe.

Je to tak. Pravdivá báseň.

Hanele: Toť Tvůj názor a i za něj díky. Já to pořád hold vidím jinak. A ty neveselé konce, řekl bych, že náš svět do ráje rozhodně nespěje. :o

sice budeš autore protestovat že ti nabourávám rytmus tvůj ale s tou kávou maj všeci pravdu
jak čerň v kávě s trochou sraženýho mlíka by tam vneslo to něco co nám tam asi všem chybí, nebo třeba uprostřed sraženýho mlíka
myslím že tohle by mnohem líp vyznělo bez těch rýmů nebo asonancí, jako čistě podaná myšlenka okořeněná troškou poetiky (a možná taky nenastředěně)
a jinak - před tebou jsem četla Hypnose - jeden svlečený z kůže a druhý neviděn - oba věstíte neveselé konce nebo směřování k nim

No, popisovat své obrazy dopodrobna nehodlám. Však každý si ten svůj najde.
Díky za komenty. Mě úplně stačí, když se nad věcí člověk zamyslí. Takže všem díky za zastavení.

ty první dva verše jsem nějak nemoh srovnat ani logicky ani obrazně poeticky, ta čerň v kávě mě taky trochu zarazila... nalonec jsem začal číst komenty (což před vlastním komentářem často nedělám) a tvoje vysvětlení mě s ohledem na text moc novýma žárovkama nepřísvítilo:)

vůbec se nedokážu rozhodnout, o čem to je, ale asi to cosi pro mě má, když o tom tak sáhodlouze blafám:)

A víš, že jsem se na té kávě taky zasekla? Tak, jak je to postavené, to moc smysl nedává. A ještě mi moc nesedlo duhové lejno. Přijde mi to hrozně na sílu a za každou cenu.
Ale jinak ty pocity... ano, chápu.

jednotlivec zapadá
do masy kávy
sám šálku nenaplní
nato treba davy

Cindy: ale to je v pořádku, pro to publikuji a očekávám jakoukoli reakci, Ty pořád vidíš černou kávu, já vidím čerň v kávě :D

ale to je pořád čerň kávy ve sraženém mlíce, ne čerň v kávě sraženýho mlíka :-) tuším, co jsi chtěl vyjádřit, ale významově mi to češtinářský zpracování nešlo do hlavy, o to mi jde, víš. ty jsi autor, nementoruju, jen poskytuju zpětnou vazbu, co vidí čtenář při čtení.

Cindy: díky za koment. Musím se však ohradit. Obraz se sraženým mlékem nebyl účelově sešroubován. Nikdy účelově nešroubuji slova. Ve všem musím vidět obraz. Představ si sražené mléko a v něm zrnko kávy. To je můj obraz civilizační samoty - kolektivního jedince, který přitom žije v samotě. A vlastně k tomuto obrazu se i potom váže poslední řádek. Více se snad rozepisovat nemusím. :,

kdysi jsem v jedný svý citůvce použila obrat "opuštěnej v davu" - to je přesně to, co tu ty líčíš, jak vidno, tyhle pocity jsou lidský a nadčasový.
měla bych výhrady k poněkud kostrbatý formulaci (alespoň teda pro mne, třeba jí jiní pochopí a představí si jí) "jak čerň v kávě sraženýho mlíka". čerň kávy bych si vybavila, mapky sraženýho mlíka na ní taky, ale tak, jak jsi to pospojoval prostě tápu nad tvým viděním, pro mne nelogické a sešroubované účelově pro verš, ne pro poetický obraz.
každopádně jsem si tu soukromě zkusila předělávku z vázané na volnou a potenciál to má...