Já tě vedu v patrnosti (jak už jsem se tuším zmínil) jako slovního kouzelníka. Tady jsi mi dech nevyrazil. Ale docela příjemně jsem si početl. Nehladí se po duších. To je hezké navíc s tím rýmem dál. za sebe si obě lehnem. To je jen rytmická vycpávka? Třeba pěkně. To obě je takové zvláštní. Že už teda rýpám

Vtipná špáďovina (ať to znamená, co to znamená). Dovedla bych si představit první část samostatně, druhá z toho dělá už trochu potutelný humor pro dospělé.

komentare jsem necetla, tak nevim, zda se neopakuji... tvoje basnicka me moc potesila... :)

jak nemám ráda zdrobněliny a většinou z jejich nadužívání dostávám osypky, tak musím říct, že tahle věcička se mi zalíbila
moc pěkná špáďovinka

Koukám Inko, že by básni asi mírná změna pointy a ducha, jak mě k tomu nepřímo vybídla Hanele, prospěla. Byla by logicky vyváženěnjší. Ale takhle vznikla jako komentář k jednomu dílu a myšleno bylo tenkráte z mé strany často nedostatečné vzájemné si naslouchání partnerů...

roztomiloučký, šuplíček je pecička:)

Tak já nevim.Když si s jednim nechci vlastně povídat, tak proč bych s nim chodila na kafe?To byla ta otázka.A to je jedno jestli obrazně.

A možná bys moh vyučovat sexuální výchovu na základních školách.Pořád se o tom mluví.Co říct a co už ne a jak to vlastně říct.

Máš to hezký, no.B-)

Večer k sobě lžičky lehaj…
…už se hladí… kvete něha…     :*
Netulí se malinko!
              Už se směješ, mamInko?     ;-)

Hanele, já to myslel částečně jako výtku k nedostatečnému vzájemnému naslouchání duší při posezeních... ale dala by se ta věcička pojmout ještě pozitivněji, pak by poslední sloka mohla vypadat třeba následovně:

Ti co s námi kávu míchaj,
nezdá se, že nedoslýchaj,
též se hladí po duších…
            …zálibně se v sebe dívaj!
            Ticho, lžičky…! Nerušit!

Takže, Hanele, díky moc za nápad!

Olunko, i Tobě děkuji za slůvka!

Zaklesnutí lžiček v dolíčku, to je náhodou milý.
Jinak to vypadá, že pointě všichni rozuměj, já bohužel ne. Ale jestli to třeba nebude tím, že nepiju kafe.

rozto-milé, tak lžičky NERUŠIT!

to je milá věcička.. myslím formou - obsahově to na mne naopak zapůsobilo trochu smutně (..nehladí se po duších..)

To byl asi sraz abiturientů ;-), Doto, ty v mé básničce byly jen dvě... To jen v KCL se leželo takhle houfně a to jsem rozhodně na mysli neměl   ;~   /:-)

Mirka zmiňuje 3 ks lžiček, to se dá dnes tolerovat...

Je pravda, že když se těch lžiček sejde požehnaně, není někdy slyšet vlastního slova. :) Hrajou si svý vlastní symfonie.

Lžičky, lžičky, lžičky....neruším

Trefil ses mi tou básničkou přímo ke kávě:D telepatie asi. Ale počítám, že večer si ji přečtu ještě (ne)jednou...