|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
HLAVOLAM
Pokusy
pohlédnout tam,
za sítnici očí,
kterou stejně nevidím,
skončily o patro níže
v komorách života
a tam ztratily
veškerý smysl.
Hlava
se neviditelně
podobá kolotoči,
plnému dřevěných
ručně pomalovaných
trojských koní,
skrývajících
ještě netušená tajemství.
A jen málokdy
se otvírá dětská knížka,
do které se před spaním
tak ráda ukrývám
a čekám
na světle modrý konec,
vždycky tak slibně otevřený.
Poznám ho
tím známým zvukem,
který ve mne samotné
hlasitě zazní,
abych pochopila,
že jsem ještě naživu.
Léta Páně 2011, dne 17.5. věnováno autorem
j@newe
|
|
|
|
|
|
|
|
Tak tohle taky znám! Jenže má hlava se podobá spíše ohromnému urychlovači částic pocitů, které víří stále rychleji, množí se a objevují ve stále nových druzích a já se nějak nemohu utrhnout, až najednou zazvoní mobil a je ráno..*)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
vnímam to ako štyri miniatúrky
štyri lámania hlavy..a poviem ti
každá má svoju silu..pre mňa určite
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Trojský kůň většinou nepřináší nic dobrého, ale modrý konec pohádkové knížky nechá spokojeně usnout...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
tak jo čtu poněkolikáté a furt to vidím
naděje,
že něco ještě je
že ještě je ..co uchopit
jo jo i to je
carpe diem
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
DIKY!!!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jo, ten pocit hlavy - kolotoče s trojskými koňmi, to znám taky. Ty moje jsou asi jinak pomalovaný, ale jinak je to stejný.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
A to mě mrzí, j@newe, že nemáš, volnou mám moc ráda.
A musím se ztotožnit se Sendy, u trojskejch koní jsem se taky zasekla a pozastavila. Ale ty souvislosti mi běžely potrefeně PC směrem k myšlence: sakra, taky mám v sobě trojáky, potřebovala bych od někoho řádně odvirovat, do pořádně velký truhly všechny ty bestie zavřít, přeinstalovat, přeformátovat a dát si restart... jo, to by bylo :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
vubec jsem necekala, ze tomu nekdo muze rozumet, nebot je to velmi soukromy pocit ze soukrome situace (moc dekuju za snahu)... neboj, ja uz takovyhle skoro zadny nemam :x:
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Čtu potřetí a stále marně čekám, až naskočí. To něco důvěrně známýho, co se mě v tvých básních dotýká. Dneska - nerýmovaně - zůstávám nedotčená. Není to rýmy, i když rýmovaná j@newe je mi bližší, není to básní. Jen jsem asi už dlouho necítila to příjemné očekávání a těšení se před otevřenými konci. Nicméně: nejvíc se mi líbí: Hlava
se neviditelně
podobá kolotoči,
plnému dřevěných
ručně pomalovaných
trojských koní,
skrývajících
ještě netušená tajemství. |
|
|
|
