|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Než se vrátíš
na večerní čaje
zbyl za okny vítr
harfa
jemně houpavá
zůstávám sama
hodiny bijí
údery jimiž krátí se dech
zima v blátě
bez tebe maže
svět duze lehce z očí
společnost touhy
bolí
snad příliš hloubáš
hloubavá
zbyla tu báseň
žije skrz mříže
nimrám se v ní
a bere řeč
umouněná
jenže tvoje
zůstala v houslích
obava
s kým na večerní krvesaje
zaklaplo víko
bez skulin
zelené bludiště
niterních lázní
nemá-li oponu
prohrávám
Léta Páně 2014, dne 20.4. věnováno autorem
Vivi
|
|
|
|
|
|
|
|
pekná, príjemne, aj keď smutno, sa číta
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Já vím, no... tohle je má zatím úplně poslední báseň, bylo mi velmi blivno, takže u mě ta zelená je spíš bez toho života (ačkoliv v ten den život hýřil o něco víc, než třeba právě dnes). Pravý život a lásku by to určitě chtělo. Chlorofylu málo. Ale hlavně ta láska je v nedohlednu. Ale dokud mi to ještě "básní", je to asi dobrý. :-) Ještě jednou dík!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
básněnka říká Vivi...chtělo by to život a lásku, aby nebylo tak studeno...proto ten chlorofyl...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji, Cindo, jsem ráda, že sedla a prostě tak... :-)
Básněnce moc nevím, co říct, snad jen.... děkuji za návštěvu. :-) Poslední dobou si připadám podivně zelená a ten déšť na listech studí! Brrr.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
a vduši jako v listech...chtělo by to chlorofyl
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
taková smutně náladová, jako mé dnešní pocity. takže sedla.
|
|
|
|
