|
O lidech a židech
Měla na rtech finklerovskou otázku pak ale zbyla jen pachuť ticha (a nebo ji spolkla?) Čím to asi bude! Johnny z plakátu nevypadá staře a za stolem je víc prachu než loni zatímco shora se snáší smích netopýra na klavír co slouží jako noční stolek krabička na smutky hloupejch holek na šepot pana Hašašíra a všechny stopy, jež nedohoní ze kterých koberec neodpáře Je běžné mísit pýchu a pokoru? rožínat zhasínat (v panice) že všechny verše světlem zblednou Zítřek se komíhá na konci provázku - snaží se poznat, jestli dýchá a nebo na chvilu ztratil hlas - ve větách, které nevysloví neboť jsou příliš roztroušené do sítí z nichž zbyly pavučiny nežli se rozlétnou tam do nikam … zkusí se ve větru roz-utíkat a nepotkávat němé stíny jejichž jména hned zapomene pro několik not bez osnovy takové skladby se zastaví v prostoru pak dlouhé minuty míle a měsíce čeká a poslouchá ještě jednou a v hlavě (pořád) tu finklerovskou otázku jestli je lepší být sudá? Lichá? ve světě, kde nemá před-obraz a tak ho radši nosí všude Inspirace pobytem doma, květnem, jenž skončil, a především četbou knihy Finklerovská otázka, která kromě židovských reálií, absurdity, vtipu, příběhu přináší i spoustu filosofických témat.
Léta Páně 2012, dne 3.6. věnováno autorem
terezahol
Kategorie: Poezie
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||























