Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Sirotci
 
Vřes zpívá píseň 
s vůní mechu,
dcera zvedá dlaně:
Zkusila bych,
ale smíme
zapomenout na ně?

Mami, kde jsi? Smutno je mi,
červánky tmavnou 
trofejemi

a bratříček zalévá zahradu.

Vyrostly lípy, tulipány,
každý se ptá
na naše dny.
Já vždy řeknu – jo, jsme sami
však většího štěstí
nenajdu,

dočkáme-li se zimy.
 
Léta Páně 2014, dne 31.5. věnováno autorem Vivi
  
2.6.2014 | 20:49    Dota Slunská

Mně se líbí začátek, intuitivně na konci postrádám rým, který se nenásilně vešel do prvních dvou strof. Konec mi prostě tak nějak vyšuměl, přestože téma je to samo o sobě dost silné.
2.6.2014 | 18:38    Vivi

Já moc všem děkuji za návštěvu! 
Ke komentáři co napsal midi bych řekla, že to bude tím, že nejsem sirotek, takže nejsem schopná do toho dát mega citovou bombu. Prvoplánovité to asi je, co by ne. Jak jsem už říkala, žádná srdcovka, kterou bych si vytáhla až ze dna  duše. :-) 
Příště budu vybírati pečlivěji, už mám kandidáta. :)
2.6.2014 | 8:10    midi

... on je v tom vidět tvůj básnický talent, ale ne všechno, co člověk vytvoří, je nutno a záhodno zveřejnit... Nedokončená mi taky nepřipadá, ale zpracování takového citlivého tématu tímto způsobem, já nechci být zlý, ale mě to přijde prvoplánovité, banální...  
1.6.2014 | 17:15    Marek

Mně to přijde dokončené. Oslovilo mě to obsahem - a u prvních strof i formou. Ale nějak bych čekal i veršované zakončení, abych našel nějaký malebný rým na naše dny...
1.6.2014 | 13:41    básněnka

mně připadá dokončená...Úsměv
1.6.2014 | 11:00    JC senior

tulipán
bojí se zimy
bojíme se jí i my
jiskry srší pod kopyty
hřeby dosud nepřibyty
z čerstvé rozkvétají hlíny
jasmíny
*
1.6.2014 | 10:42    Vivi

Díky Helen za milá slova! :-) Tato básnička není vyloženě můj styl, napsala jsem ji asi před půl rokem, jsem teď nějak lenivá v publikační činnosti, tak jsem to chtěla napravit a vzala jsem první kratší věc, co byla nejblíže "po ruce". :) Je to moje lajdáctví. 
Negativní kritika či neporozumění mi nějak vůbec nevadí. :-))) Ono je to potřeba. 
Ještě jednou dík za zastávku! :-)
1.6.2014 | 6:59    Helen

Vívi, Tvoje verše je nutné číst pomalu a s empatií, zastavit se na chvíli, ač kraťounké, jsou křehké a bolavé... možná se v dnešním přetechnizovaném a zrychleném světě nebudou číst s plným porozuměním, znějí mi jakoby z dávna, přesto je dobře, žes  je napsala, ukazuješ tím na svoji schopnost být rozmanitá v básnických podobách :-) 
 
31.5.2014 | 23:54    Vivi

Dyť já hlavu nevěším. Toto byl nápad, nikoliv srdcovka z paty, takže snesu všechno. :-D Psaní je pro mě až příliš životně důležité, na to abych věšela hlavu pro pár negativních komentů. 
31.5.2014 | 23:52    hanele m

jak jsem psala - tak to zapůsobilo na mne - než začneš véšet hlavu, vyčkej dalších čtenářů :-)
31.5.2014 | 16:56    Vivi

:-D Dobrá, ok. 
31.5.2014 | 16:11    hanele m

Karlo Jarko Erbenová, vykročila jsi baladickým směrem, ale daleko nedošla..
je to pro mne takové, jako by řezbář několikrát šikovně říznul do kusu vhodného dřeva, ale pak - z jakéhokoli důvodu - práci nedokončil a dřevo odložil na poličku.. nedovyřezané
ten úvod mě někam nasměroval a jinam mě to nepustí..