LitWeb

Registrace

Kontakt

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

Rej útěchy

(Věnováno Rayi Comfortovi za jeho nádhernou absurditu)

Jistě zakrývající, ačkoli ne doopravdy
v tom místě
u obou desetitisíců řek

K této básni:
První půlka je dobrá, ale druhá už ne.
Říká se tomu strukturální kontrast a možná je to záměrem.

Možná.

A potom je tu třetí půlka,
která je doopravdy smyslem básně.
Dvě poloviny jsou matematickou pravdou,
ale existence třetí poloviny odhaluje podstatu vědomého bytí.

... a teď už tlačíme na pilu...

z rozměru času do rozměru možnosti.
Můžete tuto báseň číst kdekoli a bude to její součástí
stejně tak jako její text.

Text se tak zříká literární formy a stává se objektem.
Funguje to, protože její popis sama sebe je její podstatou
(a takto text sám sebe popisuje)

Báseň se stává nehmotnou,
hrou perspektiv.

Rozšiřuje se, smršťuje, najednou posouvá
a sleduje čtenáře rozšířit, smrštit, nejadnou posunout.
A čtenář

takto je měněn

Léta Páně 2014, dne 2.6. věnováno autorem mNTRA

Kategorie: Poezie volná


	6.6.2014 \| 1:57 Cinda

			a mě to bavilo :-) evokovalo mi to poněkud nemístně scénu z filmu pro pamětníky (podle knihy J.Žáka), kde žáci rozebírají báseň a z jednoho z nich vypadne perla: "Básník chce...básník hodlá...básník touží státi se trpaslíkem" tak nějak bych viděla to smršťování

	3.6.2014 \| 20:56 motýľ

			toto je zaujímavé. čítam stále dookola a neviem..., neviem...

	3.6.2014 \| 12:55 Dota Slunská

			Připomněls mi Wittgensteina: „Hranice mého jazyka jsou hranice mého světa." Nač se zabývat definicemi, když můžeme básní (například) jako prostředkem promluvy něčeho dosáhnout. Pro mě ne útěcha (leč rozjařená), ale výzva. :)

	2.6.2014 \| 12:31 Sendy

			Přiznávám, že jsem mírně mimo. Ale odnáším si: Báseň se stává nehmotnou hrou perspektiv. Pro mě ovšem bez čárky.