LitWeb

Registrace

Kontakt

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

Stín Golema

Františkánská zahrada v Praze.

Pavlačí zčernalého dřeva
spár kliky když ukazuje nikam
do oken, co historie zdila
jdou stopy mnichů bez tonsur

Zde kdysi dozrávala réva
dle minuskulí kronik, říkám,
pravda s legendou se neminula
Spirálou hábitových šňůr

i Múza vešla bez rozpaků dam
v oblouk růží a bezvěžový chrám

Stín Golema či bronzová děva
bez očí, jak sluší symbolikám,
fontána, je němě potměšilá,
květ lásky se rodí od sakur

a temno sluchu od tetřeva
Přej minci zdejším keramikám
nadějím že nehlučná jsou sila
ladící temno zítřků na purpur

To poezie postlunárních roků
zde ustrnula v majestátním kroku
*

Léta Páně 2014, dne 30.6. věnováno autorem JC senior

Kategorie: Poezie vázaná


	1.7.2014 \| 20:37 básněnka

			pardon vypadlo mi písmenko- skrývá... samozřejmě:-)

	1.7.2014 \| 20:37 básněnka

			tma když krývá svoje stíny fontány ušlechtilý a Golem chodí tiše ulicemi tak krásně je mi číší vína... i víra zapomíná výrazy pro tmění

	1.7.2014 \| 19:58 JC senior

			Ano, hymna jedné růži, Marku. A dík za tu tvoji hymnu.

	1.7.2014 \| 19:55 JC senior

			Procházím tudy často a báseň rozkvétala s růžemí. Dík, Doto.

	1.7.2014 \| 19:53 JC senior

			Dík, Lucie, a v období, kdy kvetou pnoucí růže je tam nejkrásněji.

	1.7.2014 \| 19:51 JC senior

			Jsou místa, Hesi, kde se proplétá historie se současností, legendy s realitou. Tak i prožitky se splétaly do spletité básně. Děkuji! (I za upozornění na překlep, opraveno.)

	1.7.2014 \| 15:25 Hesiona

			Nehlučná sila... je to pro mě jaksi spletité dneska... (první sloka poslední řádek uteklo písmenko - pozn.korekt. :) )

	1.7.2014 \| 11:45 Dota Slunská

			Pestře a bohatě nahlížená, s nádechem snivosti i návratem v čase. Asi před měsícem a půl jsem tam byla též a směla nahlídnout i do nitra kláštera a kostela Panny Marie Sněžné. Zapsalo se mi to do paměti. A tvou báseň si vychutnávám.

	1.7.2014 \| 7:37 Marek

			Kde růže objímají zdiva krok hodin se pod břečťanem rychlí jako to srdce, které plesá jak srdce, které poskočí Ve stínu lampy se tam dívá ta postava v kvádru s malou krychlí v pohledu duhy prší přesah trám z dřeva a v něm roztoči Tam prošel básník, nepovšimnut jen jedné růži složil hymnu Za jasných kmitů proměnliva dvě srdce teď o to více bijí nad krajem zvolna tak spánek klesá a tma si barví obočí Ze zahrad píseň zazní tklivá dá vyniknout letní scenérii kde vyhnán byl strach, vymizel děs a něha se svůdně rozkročí Je půlnoc a ticho pěje chór s ním básník náš J C Senior

	1.7.2014 \| 0:16 Cinda

			díky za tu příjemnou procházku