LitWeb

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

Licence Creative Commons

dospelý plač

trošku mladšia báseň

už nie výhonok ale hranica

tým

že sa toľko zbiera

z tkaniva

čo neprešlo rovnaké až za teba

sklonenie

k ústam z úst

1

chcem sa tiež skryť

ako prach v zvone

a potom striasť

do mäkkej srsti zvuku

priehľadnosť

čo sa iba chcene vyzlieka

na teba a na mňa

pozeráme predsa tým istým

jazykom ktorý je

celým tvoj

plod

2

zatiaľ čo tlčie

do rebier podchladenej posteli

prezradí ma

rozstrapatenosť v zraku

žilky po tebaobliehaní

nezaprú

sen pre nechápanie

roj duchmi

aj nepotlesk

keď sa zebra dopasie

na mojej samote

znova niečím pribudneš

Léta Páně 2014, dne 18.7. věnováno autorem victor

Kategorie: Poezie


	19.7.2014 \| 22:25 victor

			Básnenka, ďakujem za zastavenie ... je ťažko povedať niečo za seba a ešte ťažšie, že nevravím iba za seba ...

	19.7.2014 \| 11:26 básněnka

			vždycky se najde důvod, proč plakat..a nebo se usmívat...vnitřní svět každého člověka...

	19.7.2014 \| 6:54 victor

			Ďakujem Dota, áno, je to symbol "samotky"... na svete je vždy dôvod pre dospelé slzy, niekedy umožnia sebe samému otvoriť oči ... každá nerovnováha sa raz zrúti, je to len otázka času života ...

	18.7.2014 \| 22:25 Dota Slunská

			Báseň jako cesta. Ta životem. Jsou věci, které se nezapomínají, někdy nesmí, někdy přes všechno na světě nejdou. Líbí se mi, jak jsi v závěru použil přirovnání k zebře...ještě mě napadla asociace s pruhy...jsme si navzájem vězni...i takový je život. Ráda tě opět čtu.