lahoda

Líbí se mi ty „nítě" a v lehkosti rým (ani mi nevadí když se bere tvář/ení/ s kalendářem za ruku).

Dobré - jak ty obrazy příjemné a náladové postupně houstnou a nkonec se zhotní v touhu, tady nepojmenovanou, ale nepochybnou. :+

báseň krásne plynie...
je to taká príjemná oddychovka, ktorá pohladí...

Díky, Lucko a Jarko, za postřehy.
Co se týká písmen - na začátku mi velké přijde (pořád) tak nějak samozřejmé, pak používám ryze pro oddělení (významu, přímé řeči, tak, abych nemusela třeba už plýtvat uvozovkami). Čárky většinou rvu jen v rámci veršů, abych je vkládala na konce a sloky končila tečkou jako třeba Oldřich Mikulášek, na to se moc necítím.
Nítě mi přišly přirozené, vím, že tak být nemají (taky že je Word hned podtrhl), ale osobně mi přijde, že je tak stejně vyslovujeme (nevím v jakém dialektu přesně, ale mám je tak prostě naučené) :)

Nechala jsem se unášet srpnovým večerm, v němž průvodkyní mi byla tvoje báseň...

Jen - mému moravskému uchu příliš nelahodí ony české "nítě", ale za rým, který hladce klouže jako hroznová chuť po jazyku, je ti odpuštěno.
Zadrhlo mě až "snažit tvářit".

moc povedená letní náladovka, krásně ti to odsejpá a plyne, dobře by se recitovala.
jen mne v těch písmenkách trochu bouchly do očí jediný dvě velký písmena, na začátku prvního a posledního řádku, ty bych v psané formě osobně oželela, stejně jako pár nahodilých čárek.
jsem ráda, že tu zase po dlouhé pauze čtu tvojí poetickou podobu.