|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Rozumět cestě
Znám smutek, co útroby a srdce svírá,
i když se bráním,
je někde v nitru stále přítomný.
Ale tam kde jsou slzy, je i úsměv.
Přesto, čím hlouběji se žal vrývá,
ubývá místa pro štěstí?
Říká se, smutek i radost jsou společné,
v klidu a rovnováze jsme,
jen když jsme prázdní.
Možná se rouhám, nechci uvěřit.
Cítím hlad, duchovní hlad
po pevné víře nad smutky
v trvalé, krásné obyčejné štěstí
neotřesené bouřemi
čisté a průzračné,
dávající smysl existenci.
Jen vědět kam jít a kam dojít!
Tak ano, zkusím znovu
naladit srdce
ovládat sebe
rozumět Cestě
trochu si hrát
nebát se Být!
a mlčet o tom co bolí neboť
v tichu je úhelný kámen charakteru
a tedy i štěstí...
Léta Páně 2014, dne 3.8. věnováno autorem
Helen
|
|
|
|
|
|
|
|
děkuji ti, milá básněnko, jsem moc ráda za tvoje zastaveníčko...  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
nikdy nemlč o tom , co tě bolí...pak tě to jen užírá zevnitř...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jiří, to je krása... jsem moc ráda za vaše zastaveníčko a překrásné veršování!
Děkuji |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Sendy, děkuji ti moc za přečtení a za tvůj jiný pohled.
Děkuji |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ticho před, po bouři ticho
v balvanech uvízlý prám
hluk mířící na Jericho
hluk, kolem nejž klopýtím
duše hlad či sytý zpola
o štěstí chiméry smělé
zná trpělivost gloriola
co smutek má za nepřítele
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Já si navíc dovolím polemizovat s tím, že
v klidu a rovnováze jsme,
jen když jsme prázdní.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Moc děkuji za zveřejnění a přečtení. Ano, je to úvaha - na svém blogu ji tak mám označenou. Děkuji za tvé osobní postřehy.
Děkuji |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Spíše úvaha než poezie, ale určitě zajímavé. Jen si dovolím nesouhlasit s tím, že v tichu je úhelný kámen charakteru, pokud mlčíme, jestliže něco bolí. Já to rozhodně mám jinak. A taky nevěřím na trvalé štěstí, nicméně jsem vděčná za každý záblesk jeho, který se mi připlete do cesty životem.
|
|
|
|
