Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Don't panic

Nepropadej panice – jo, to se lehko řekne, ale hůř udělá.
Už půlhodiny se plížím po pláži, v očích výraz šíleného prospektora, který potřebuje zabrat svůj claim velikosti osušky dřív, než padne vyčerpáním. Zabrat a bránit – doslova vlastním tělem, byť dole není zlatá ruda, ale jen oblázky chorvatského pobřeží.
A tak se proplétám slunce chtivými davy…promiňte, není tu volno? …aha – není…omlouvám se, že jsem vám šlápla na deku (dítě, brýle, nafukovacího krokodýla)…když tu můj pohled konečně padne na vytoužený kousek půdy. Pravda, posetý sice vajgly a kameny, z nichž by se dala postavit středně velká skalka…ale prázdný!!!
Po důkladném úklidu konečně uléhám na kusy štěrku, které nikdy o oblosti neslyšely. Zvítězila jsem. Alespoň pro dnešek.(To ovšem netuším, že půjde o vítězství vpravdě Pyrrhovo).

Laskána příjemnými paprsky, přemýšlím o tom, co nás, české vnitrozemské tvory, vlastně žene v létě k moři, třebaže většinou neumíme řídit ani nafukovací kajak, natož motorový člun či jachtu…a mnozí nakonec ani pořádně plavat.
Jaký že to migrační pud nás nutí ucpávat dálnice a dusit se v kolonách, jež volným tempem v pohodě předběhne i šnek.
Jaká posedlost nám přikazuje pojídat mnohonohé mořské potvory, laškovně pomrkávající z talíře, s nadšením až exaktickým  obdivovat kusy skal, které Bůh kdysi omylem naházel do moře (a už se mu je nechtělo vytahovat ven) a nemilosrdně opékat tvarohovité tělo až k popáleninám druhého stupně….
Jenže – co když to není posedlost? Co když do těchto teplých krajů v skutečnosti patříme? Vždyť stačilo tak málo – kdyby se praotec  Čech nezakoukal do mléka a strdí v české kotlině a popošel pár set kilometrů jižněji, mohli jsme si tu letní anabázi klidně odpustit.

Místo na topnou sezónu, trvající půl roku, ceny uhlí a zledovatělé chodníky bychom mohli frlat na sucho, věčně řvoucí cikády, nedostatek sladké vody, nadbytek šutrů a otravných turistů, kteří se sem hrnou jako lumíci, aby se, namačkáni na sebe víc než sardinky, mohli opálit, spálit, případně dopálit … jako já, když jsem zmožena samým přemýšlením usnula a škodolibé jadranské slunce mezitím vyrobilo na mých zádech věrnou kopii křupavé kůžičky rožněného selete….
Vypadá to, že od zítřka bude na pláži o místo víc a mými jedinými společníky po zbytek dovolené se stanou stín a tuba chladivého panthenolu. Vztekla bych se, ale nemá to smysl. Vždyť příští rok zase vypukne léto a s ním tah na jih. A třeba zase mezi lumíky poputuji i já (a piksla krému s faktorem nejmíň 80).
 
Takže…Don't panic
 
 
Léta Páně 2014, dne 18.8. věnováno autorem Tessa
Share
  
12.10.2014 | 21:44    Dagmar B

Naši prafotři se aspoň vyhnuli masakrům a genocidám spoluobčanů. Budiž jim za to veledík.
28.9.2014 | 19:32    Hesiona

Znám, znám... Radio Cikáda, chodidla otlačená od oblázků nebo písek absolutně všude, fronty u sprch a předražené ovoce... ale ta vůně, ta nepřekonatelná piniová vůně říznutá mořem! Za tou tam jezdím především :)
24.8.2014 | 10:53    motýľ

pobavilo, aj trošku primälo k zamyleniu. my ľudia sme zvláštny...
23.8.2014 | 14:56    básněnka

směju se... just je fešácký slovoÚsměv
21.8.2014 | 16:49    Tessa

Děkuji všem, kdo okem spočinuli na tomto prázdninovém textu (fejetonem ho nazvat bych se opravdu neodvážila).
 
Trinny, já se dovoluju většinou mimo sezónu, ale tentokrát se sešly tři aspekty - pracovní vyčerpání, šikovná last minute a možnost ohlídání zvířectva ochotnými potomky, tož se jelo...
 
Popisovaná spálenina (moje) je samozřejmě fabulace (ale ono potěší i vymyšlené cizí neštěstí, nicht wahr?Úsměv), ovšem na několik takto do křupava opečených jedinců jsem opravdu narazila. Češi, samozřejmě. Sice se už nemažou Indulonou, jak se houfně dělo v porevoluční cestovatelské euforii, ale jinak si za svoje penízky chtějí užít každou minutu slunečního svitu, že jo, Sendy?
 
Jo jo, básněnko, praotec Kravaťák měl buď evidentně větší výdrž nebo lepší disciplínu v houfu. Mám to úplně před očima, jak naši táhnou a furt mrmlají:"Kdy tam konečně budem? Taková štreka...bolejí nás nohy! Hele, praotče, koukej, tady je to hezký, zůstanem tady, jo? Podívej, toho mlíka a strdího..."
No a zůstali...(mimochodem prafotr Morava byl ten největší kverulant. Ten, když se zabejčil, tak s ním nic nehlo. No, a on se just zabejčil zrovinka na Špilasu...)
21.8.2014 | 7:13    lajko

Tess pripomenula si mi Trošku samozrejme v tom dobrom slova zmysleÚsměv
20.8.2014 | 21:56    Trinny

Skvěle ti to píše Tess, jen radu zkušeného cestovatele: Nikdy nejezdi k moři v červenci a srpnu - ideál je - posledních 14 dnů června a prvních 14 dnu září. Ticho, klídek, teploty příjemné, slunce nikoliv spalující kůži a mozek, levněji a to o dost v září, než v tom červnu. Vrátíš se spokojená, odpočatá a dětské řvaní ti nepřijde nervydrásající hodně dlouho. Mlask
 
Ale díky za pobavení, co jiného potěší víc, než neštěstí druhého, že áno.
19.8.2014 | 20:38    Tessa

No, moc nechebělo a na ten Špilas ani nedošel. Na Hané belo teho mlika a strdi take hafol...Úsměv
19.8.2014 | 18:58    mirkah

chi, chi, prafotr Morava byl betelné kořeň.
18.8.2014 | 21:20    JC senior

...na štěstí prafotr Morava vyhópl na Špilas, tak máme brněnské prigl.
A o moři píšu jen básně...
*
 
18.8.2014 | 21:18    básněnka

halt dál... mělo být..ten šotek mne zlobíÚsměv
18.8.2014 | 21:07    básněnka

no praotec Chorvat šel halt dáÚsměv
 
jo ten migrační pud
 a strdí....Smích
18.8.2014 | 21:01    Sendy

Smích Promiň, opravdu se nesměji tobě. Co to, co mě rok co rok přesvědčí, že všude dobře, v létě doma nejlíp? Nedostatek odvahy? Pud sebezáchovy? Absence hlídání pro psa? Asi to poslední. 
V bezzvířecích dobách jsme jednou byli na španělském pobřeží. Jednou se nám podařilo dorazit na pláž tak brzy, že byla k mání lehátka. I pronajali jsme si dvě za -bratru- asi dvacet marek, a pak jsme na nich jako správní šetřílkové leželi celý den. Ani na oběd jsme nešli. No uznej - za ty prachy... Ó Bóže