|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Dům zazděných oken
Když zbožný básník zapře svoje slova
kde slunce mine půlden s podivem
a kovář lásky jiskry nevyková
jak ztemnělý krb postrádá svůj šém
to tragedie přímo „šejkspírova“
pak rodívá se z ticha za zdivem,
jen lehká hudba, zdá se cimbálová,
kropí kytky a voní hřbitovem
Tak omyl svléká pravdu ze županu,
jen mechu že se daří na balvanu
je zloba vratký základ pro altán
Však nezapomněl pramen na fontánu
byť za stoly šílených kastelánů
usíná sonet, stále nedopsán...
*
Léta Páně 2014, dne 25.9. věnováno autorem
JC senior
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jirko a Marku, jste oba úžasní!!!  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jedním slovem, marto,
jsi vystihla prameny této básně.
Dík za zastavení, pochopení a vyjádření pocitu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Hesi, básněnko, dík za dobré slovo a tobě Marku, za parádní verše.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
šílení kasteláni
k vínu jsou zváni , sonetem...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jak praví Cinda, krásně to zní, rytmus pěkně šlape. Je to tanec :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Když básník hýří, když se slovem rouhá
když svoji Múzu z rukou nepouští
žádná z chvil není pro něho dost dlouhá
chce svoji studnu
ne stát na poušti
Když zná jen cesty, kam ho vede touha
třebaže na mráz nebo do houští
Když jenom druhým mrkev rázně strouhá
Múzu si k tělu v noci popouští
Odhodí strachy, s nimi do průvanu
odletí zloba
rozlámaná k ránu
jenom ten básník na chvíli je zván
Ve snu zří noc - hned nad věžemi stanů
člověk si říká - přece nepřestanu
číst ve své duši
co tam napsal
Pán
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
maestro klobuk dole plne súhlasím s cindou recituje sa to samo  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ta se ovšem nádherně recituje! předposlední sloka je pro mne nejúžasnější a závěr jí v těsném závěsu šlape na paty.
|
|
|
|
