LitWeb

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

Střepy vět

Zvadl stín
po tváři ticho stéká
z očí se drolí tma
a kříž

Kvetl blín
když došlo na člověka
všechno se hojit má
však víš

Světlo, chrám
jenž mnichům cestu skýtá
v srdcích je prázdný byt
v něm sráz

Nepoznám
zda v polích právě svítá
Ohnivý keř měl zbýt
a klást

Dotazy spící v zapomnění
proč se jen boty v biče mění
a proč se země musí chvět

Dotazy, na něž co říct není
z obhajob raší obvinění
střepy vět
vidí
truchlivě

Léta Páně 2014, dne 23.10. věnováno autorem Marek

Kategorie: Poezie vázaná


	25.10.2014 \| 12:01 Marek

			Díky všem a krásný víkend :-)) Klaním se, Jiří...

	24.10.2014 \| 16:34 JC senior

			Dvě cesty Snad už vím nač dosud marně čekám, proč hledí do prázdna má číš Z ostružin nebývá náruč měká vyvěsí na ráhna znak Skrýš Natrhám jen koukol v lánu žita zoufalý kolorit mých váz Výpravám prach sedá na kopyta a z písku od korid jde mráz triolou kytar, přes kameny Řeky, co nikde nepramení končící ve mně, zdánlivě, pak do objetí bez zranění i pro ty, kdož jsou vyděděni střepy vět dláždí cesty dvě *

	23.10.2014 \| 18:37 Hesiona

			Poezie jako pohlazení ( i když vyčnívají střepy). Plyne, nese se, dokonalost ... Potěšení dnešního dne :)

	23.10.2014 \| 12:27 Cinda

			rytmus vyloženě na písničku, možná díky tomu výraznému rytmu mi to už ve třetí a čtvrté strofě připadalo u čtení příliš kolovrátkové, mým uším by asi lahodilo to po dvou slokách nějak rozbít (ale je mi jasné, že to by se zas hrozili ti, kteří bazírují na dodržování literární teorie a rytmu, takže mě neber až tak vážně, jen prostě můj pocit a poznámka...) a u poslední sloky jsem se zakoktala v prvním řádku - nějak mi to nejšlo přes pusu :-) a jinak klasická Markovina, co do nápadů, slovních spojení, která potěší.