No přece na ten svůj ideál, který se nikdy nedostaví :) (metr devadesát pět, světlé vlasy, oči barvy pigeon blue, výrazný nos, ostýchavý úsměv, gentleman každým coulem ;)

mila basen... vedet tak, na koho cekas

no jo, aj já jsem hrd na ty svoje větvi:-)

Obávám se, že v tom se neshodnem, na "větvi" jsem hrdej ;)

mně zní zlatky bříz... jako klišé, ale kdybys napsala mokré zadky bříz..to by mělo parádní náboj...

má dotyk tvých kroků

tak v listopadu vítává mě sníh

*

Ještě to avizo... :)

Že by podzimní almanach Litwebu? :D

Jo. dobrej nápad, taky mám své podzimní:)

Mirko, já podzim miluju, moje nejpěknější básničky jsou většinou o podzimu :)

Hm, asi bychom měly založit Klub podzimní inspirace, milovníků podzimu, nebo tak něco :D

Všechny cesty vedou zpět do lidí...

...a já říkám, že podzim je krááásný. Stačí se rozhlédnout, přivonět a vyjít ven. Cesta vede zpět do lidí:)

I já mám k podzimu takový až nedefinovatelný vztah ovlivněný vzpomínkami: brouzdání mlhou a deštěm s pocitem osudové nenahraditelné ztráty. Podzim s typickou vůní tlejícího listí, tajemnem objímajících mlh, ale neumírajících nadějí.

Podzim má v sobě oproti ostatním ročním obdobím hutnější dávku uvědomění si, že život není jen ptačí zpěv a teplíčko a jahody, je to předzvěst, cesta přes překážky a naděje.

Dík, Helen. Ale je to tak - podzim má pro mě něco jako stříbrný vítr - něco nepopsatelného a krásného, co mě vnitřně bolí... ani to neumím pořádně definovat. :)