|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Znělá
Kam chodí vyprat prádlo oblaka,
když rumělková ústa barví lež?
Za tmy je skoupý jenom doušek,
než ztratí zlato černobílá straka.
Pošetilá, blýskání své krade,
šňoří svět do cetek kosoléta.
Prý jen slova, slova alfabeta
stačí. Ostatní jsou aus gerade.
Ticho, tíž, a tišeji si píská
necvičený mihot očí dolů,
židle blízká, židle zpustlých stolů.
Ticho, tíž a vyjednaná miska.
Tramtadadá, troubené laskání,
tramtadadá, zpívané nemání.
Léta Páně 2014, dne 9.11. věnováno autorem
mirkah
|
|
|
|
|
|
|
|
Tvá slova alfabeta
zaplála jak kometa
rojem hvězd v našich duších
zcela jsem oněměla
tramtadá neuměla
však stále zní mi v uších...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...o moje dlaně zesílil potlesk
a ne, není to klaka
(jen kam že to chodí pro lesk
černobílá straka?)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Umíš překvapovat, bavit, necháš užasnout. Baví mě tě číst. Už řadu let.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Těší mne, tramtadadá volání. Posvém jste si je uchopili. Okamžik, na který se nejvíc vždy těším. A vždy si odnesu nový pohled. Moc Vám děkuji.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Líbí se mi moc celá báseň!
Jen utkvěla mi asi nejvíce tato slova: Pošetilá, blýskání své krade...
Ano, mysleme na ně i během našeho počínání.
Děkuji, Mirko, tramtadadá!  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
tramtadadadá, hezky tu zazněla
alfabetova slova vůbec ne nesmělá
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
tramtadadá dvakrát zazní zněle
disku svist, katapulk či prak
navzdor strunám harfy osamělé
míří k nebi černobílých strak
*
|
|
|
|
