Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Opuštěný ráj
 
 
 
 
 
Je ticho, tma, je po vymření
vánek si s větví nepohrává
slyšet je, i jak roste tráva
smrt dýchá
snad, že mrtvá není
 
 
 Chlad stiskl kliku ode dveří
z klíče je rampouch, neroztává
postava v plášti, chybí hlava
je blízko
mráz ji neudeří
 
 
 Pupeny v ledu, kámen v hrudi
kdyby jen nedul, vichr studí
sen se dál do snu propadá

 Přibyla jména do osudí
jedno z nich žena neprobudí
žena, jíž patří
zahrada
 
 
 
 
Léta Páně 2014, dne 3.12. věnováno autorem Marek
  
8.12.2014 | 7:31    Marek

To jsem rád, Vláďo - a dík, že ses stavil,
 
 Marek
7.12.2014 | 23:18    Špáďa

I když nic veselého z tvé básně věru nedýchá,
tak skvělé zpracování zážitky ve smyslech rozdmýchá.
 
A byť negativní, tak přesto krásné. Rád jsem si početl.
4.12.2014 | 18:35    Marek

Dík za nákuk a měj se :-)))
3.12.2014 | 23:42    baaba

 
...to je hodně emoráj. Temný síly musí chvátat, jinak se jim tam nakvartýrujou ňáký metaláci :)
3.12.2014 | 12:08    Marek

Už se těším na odezvu, Jiří :-)))
 
 Když vytvoříš, můžeme to přečíst na našem křtu - i když tam bychom měli dát asi něco veselejšího do placu, aby někdo přišel :-)))
 
 Anebo: Hodným něco hravého, zlobivým temného...
 
 
3.12.2014 | 11:44    JC senior

...asi, asi, dílo hodné nejen zamyšlení, ale i následování
*