|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Lednový Amsterdam po jedenácté
Evakuovali jsme minulost a zapřísáhli tamozpět,
rozhovory utichly pod motory letadel,
vidět tě usilovně přemýšlet,
vidět tě zapomenout se,
slyšet tě poposedávat,
slyšet tě opírat se
o kostel
v jiném městě,
když jiné město rozpřahá se,
ruší předsevzetí
a lže do kapes.
Vidět tě usilovně.
Když jiné město rozepne si blůzu
vysoko nad Radbuzu.
Noc plíží se, Baghíra mých kročejí,
zneuznaná léčitelka plápolavých kroužků
dávájících očím příznak spontánnosti,
zatímco spontánnost již byla vydobyta,
nábřeží vločky sněhu uvolněně chytá,
chytá a vypouští na špičky bot,
na přídě loděk vymrzlých až v morek kostí,
je strašně zima
a strašně pozdě,
drkotá
mumlá
noční
Amsterdam.
|
|
|
|
|
|
|
|
marti, jsi citlivá duše, děkuji ti za tvá slova
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
silné, Dota
mám pocit, že takýto text plynie akoby spoza
obrazov, ktoré dovolíme
bežne svetu obzerať
tiež dám
do šuflíčka :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Díky všem za odezvu!
Helen, Baghíra mě napadl jako přirovnání tmy, potažmo noci, divoké, moudré v tom, že když člověk míň vidí, tím víc cítí i myslí, takové průvodkyně a možná i ochranitelky. Teritoriálně ani časově sice nezapadá, ale symbolicky by snad mohl. Noc je zkrátka má věčná múza, stejně jako její přelom ode dne či k němu a napadají mě v souvislosti s ní různé podivnosti. :)
Špáďo, možná by se rovněž pobavil i při cestě z Doudlevec až k jezu v centru při plavbě netradičních plavidel. :) (http://plzen.idnes.cz/netradicni-plavidla-na-radbuze-dz3-/plzen-zpravy.aspx?c=A130907_193502_plzen-zpravy_kol)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Radbuza v tvé básni mne uhranula, sedím zas na duši do kola od traktoru a sjíždím ji v duchu od Lhoty až po Litický jez...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
připojuju se s další jedničkou s hvězdičkou!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Blůzu....a vysoko nad Radbuzu:) to krásné vyprávění sem tam v rytmu rýmu je tolik zdravé, že s radostí zaženu rýmu. Ne, vážně, já mám pocit, že někde poblíž je známá ruka.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Četla jsem tvé verše od včerejška již několikrát, Doto. Nepatří k těm, které je možno přečíst jen jednou jedinkrát a ihned se ocitnout v prostoru tvých myšlenek. Mně se tvoje báseň moc líbí, cítím z ní svobodu - představivosti. Ale každá svoboda něco stojí, přinejmenším úsilí jí porozumět, nic není zadarmo. Tvoje veršování dnes je pro mě symbolem svobodného myšlení. Vnímám i tvoji zralost. A cit, ten samozřejmě také :-) Proto se mi tvé verše líbí.
Jen malá poznámečka, nerozumím, proč zmiňuješ Baghíru, když bluzu si rozepíná Amsterdam (vysoko nad Radbuzu). Nesedí mi tam, i když tuším, co tím míníš... ale může to být mojí nedostatečnou představivostí nebo přílišnou malostí v básnickém rozletu!!
Děkuji, Doto  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Amsterodam neznám,
zimu ano...
zimu, která se dokáže rozpřáhnout
i nad rozpřáhnutým městem
spontánností tichých motorů
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Bohunko, díky, ono když se to dá navíc dohromady ještě s lidma, tak je to psaní někdy téměř nevyhnutelný. Přeju zastavivším se čtenářům odolnou kůži...:)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...nejvíc drápků mají právě místa a emoce.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Díky, poetky. S tou popisností máš, nani, pravdu, jak o tom tak přemýšlím, tak vlastně pořád méně či více úspěšně popisuju místa a pocity. Místy pocity a pocity místa. Začarovala jsem se do kruhu...v posledních pár letech. Asi je čas pokusit se něco nového. Díky za popíchnutí.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
tuta je na jedničku s hvězdičkou 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
podarená, doti... aj keď miestami mi prišla akási popisnejšia (najmä to s tou spontánnosťou sa paradoxne vyjavilo ako nie veľmi spontánne)... na druhej strane viem, že popisnosť bola v pláne (ja len, že až tak? :))... no našla som si čosi aj za prvým plánom, takže celkovo text a najmä koniec vnímam ako silný
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
úplně se mi dnes trefila do nálady - zrovna jsem sepsala něco v podobném duchu.. i kostel se mi tam cpal, ale nakonec se neprocpal tuhle tvou si zašuplíčkuju hnedle
|
|
|
|
