Děkuji, Mirko, za důvěru a sdílení, mám radost z tvého zastavení

 

Dagmaro a Básněnko, děkuji vám, sedím tu nad vašimi slovy a přemýšlím o nich...  věřím, že dovolíte, možná bych mohla ještě dodat, nad rámec vašich úvah.. je krásné mít sny, a důvěřovat jim, neboť se v nich skrývá snad brána když ne k věčnosti, tak alespoň k radosti...   v každém našem snu a přání je obsažen i kousek jara, a to může venku panovat třebas třeskutý mráz jako právě nyní! asi si obleču teplejší svetr :-))

Děkuji za přečtení, krásný večer

Vždy jsou Tvá vyznání otevřená a niterná, PROŽITÁ:)

Některé vzpomínky, byť se zdají nepodstatné, se zaryjí hluboko. Úžas a radost v kombinaci se strachem, esence pocitů, že něco, co jsme sotva našli, navždy ztrácíme. Ale něco v nás přesto přetrvá.

filozofie života milá Helenko..a ke komentáři u Miriam

 

možná že trilobití

je života bytí

snad kámen zůstal na věky tvou hrází

 

i když se na povel prej občas hází

 

po lidech

 

s bezednou duší

Miriam, děkuji ti za laskavé vzpomínky, je mi moc milé tvoje zastavení. Škoda, vkládala jsem k textu i fotečku, asi nešikovně, takže tu není, nevadí. Byla jsem tehdy se školou v přírodě, bylo mi 9 nebo 10 roků. Měli jsme výlet a všechny děti po cestě sbíraly různé kamínky. Já jsem šla vzorně, abych nezdržovala, ač paní učitelka byla po určitou dobu trpělivá. Ale poté se jí již nelíbilo odbíhání dětí pro každý šutr, který ležel porůznu na zemi. V tom jsem zahlédla ten svůj kamínek, bylo to zvláštní, jeden jediný mezi tolika, sehnula jsem se pro něj a s otevřenýma očima doslova zírala, v dlani jsem držela trilobit! Jenže, paní učitelka mě zahlédla, a protože chvilku předtím se již opravdu začala zlobit a sbírání kamenů zakázala, okřikla mě, a já v panice kamínek zahodila do křoví pod skálou. Věřím, že tam zůstal dodnes...  

Děkuji Ti, Miriam 

Básněnko, ty jsi dnes filosofická  ... aha, už to možná mám, i když asi po svém: dokud si dokážeme uchovat srdce, láska nezemře!

Děkuji ti, milá Ivanko

Ach, to je krása, Jiří, líbezné jsou Tvé verše... moc se mi líbí, považuji si, že jsi je vložil pod můj text, děkuji!

Děkuji  

Helen,

určite zostane, myšlienka aj spomienka. 

Spolu s Tebou som sa preniesla do minulosti a zaspomínala na žabku,

farebné hačkované šaty od mamky a všetko milé z detstva.

Ďakujem, Helen. 

kde citu hodně...

 

zbude srdce

*